V malém aljašském městě Whittier, kde přes zimu napadne až šest metrů sněhu, žije téměř všech 218 obyvatel v jediném mnohopatrovém domě. Do izolovaného městečka, obklopeného jen horami a mořem, vede navíc jediná cesta: jednoproudým čtyřkilometrovým tunelem, v němž se směr provozu střídá každou půlhodinu a který je otevřen pouze od půl šesté ráno do 23 hodin.
V budově nazvané Begich Tower je kromě bytů též místní policejní stanice, škola, vnitřní hřiště, dva obchody, prádelna, pošta a penzion. Křty se tu odehrávají v nafukovacím bazénu v suterénu. A když chtějí děti večer pomoci s domácími úkoly, stačí jim zaklepat na učitelovy dveře.
"Lidé tu pracují v přístavu jako lodní mechanici nebo přímo v městečku či příležitostně dojíždějí za prací mimo komunitu," řekla britskému listu Daily Mail filmařka Mary Katzkeová z Anchorage, která se o město zajímá.
V tomto netradičním uspořádání se najde i několik "rebelů", jako například muž jménem Paul, který bydlí v nepojízdném karavanu.
Během kruté zimy je Whittier jen ospalým místem, ale v létě se tu během okružních plaveb zastaví až 900 tisíc turistů. V teplých měsících si místní užívají až 22 hodin slunečního svitu denně.
Čtrnáctipatrovou Begich Tower začala v roce 1953 budovat americká armáda. O několik let později však město opustila a budova přešla pod civilní správu.
