Chcete-li vědět, jak chutná v Německu perník, zastavte se v nejzápadnějším německém městě Cáchy na hranici s Belgií a Nizozemskem. Nebudete litovat. O vánočních trzích, masopustním karnevalu, na Velikonoce, o letních prázdninách i na Oktoberfest se line vůně mandlemi osázené dobroty po hlavním náměstí a přilehlých křivolakých uličkách.
V nablýskaných pekárnách s výlohami až oči přecházejí rozvažují a balí usměvavé prodavačky medové pamlsky máčené v lahodné bílé, mléčné i kávově černé čokoládě do celofánových sáčků s roztomilými firemními nálepkami. Něco takového v Česku věru nezažijete.
Lidé jsou tu zdvořilí a vlídní. Flašinetáři zvolna otáčejí klikami svých přístrojů a pozvednutím klobouku uctivě děkují za cinknutí každého desetníku. Chodci na pěší zóně se zatajeným dechem naslouchají barokní dechové hudbě poněkud nuzně vyhlížejících, avšak mistrně sehraných muzikantů z Ruska. Drobní indiáni z Latinské Ameriky podupávají na vzorně umetených kočičích hlavách do rytmu svých rumbakoulí a foukají do píšťal tak smutně a krásně, až to bolí. Capartům lezou oči z důlků při pohledu do výkladních skříní hračkářství, kde elektrické vláčky Märklin legračně spěchají po miniaturních kolejích na miniaturní nádražíčka s kvetoucími muškáty v oknech hrázděných vechtroven. Zpod plátěného přístřešku neodolatelně čoudí opékající se klobásy. Prodavač vaflí z nedalekého Lutychu ohřívá v mikrovlnce láhev mléka české rodině s kočárkem.
Lázně na teplé vodě plné síry
Čtvrtmilionové lázeňské město Cáchy stojí na vodě. Francouzi ho ve středověku pojmenovali Aix-la-Chapelle, tedy "kaple postavená na vodě". Může se pochlubit pěti krytými plovárnami a více než 60 fontánkami, které přes léto zpříjemňují procházky po historickém jádru. V několika případech tryská teplá voda přímo z podzemní hloubky dvou až čtyř kilometrů a tudíž v zimě nezamrzá.
Je ovšem pravda, že mnozí návštěvníci se drží od těchto přirozených pramenů raději dál, neboť síra v nich hojně obsažená je cítit jako pukavce. Je to obzvlášť patrné u Alžbětiny fontány v hlavní lázeňské budově, která je nejznámějším symbolem lázeňství ve městě a kde lze praktikovat pitnou kůru. Sídlí zde rovněž turistické informační středisko a restaurace Elisenbrunnen s krásným výhledem na přilehlou Alžbětinu zahradu a starobylou katedrálu zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, kde bylo korunováno více než třicet německých králů.
Na hlavním náměstí před gotickou radnicí nemůže uniknout vaší pozornosti majestátní kašna se sochou Karla Velikého. Dále vodní atrakce Kreislauf des Geldes vtipně znázorňující vztah lidí k penězům a financovaná zdejší pojišťovnou. Bývalému drůbežímu trhu dominuje fontánka se sochou přistiženého zloděje slepic, jenž doplatil na to, že místo kvočny ukradl hlučného kohouta. Pramínky vody prýští ze zobáčků desítky kuřátek.
Na pěší zóně nelze minout fontánku s pohyblivými bronzovými loutkami, obdivovanou a těžce zkoušenou všemi okolo procházejícími dětmi. Jednotlivé postavičky této kompozice s názvem Puppenbrunnen jsou symboly města: kohout připomíná vládu Francie nad zdejším krajem za Napoleona, trhovkyně zastupuje Cáchy jako středisko svobodného obchodu, katolický biskup znamená sídlo biskupství, univerzitní profesor připomíná přítomnost 37 tisíc vysokoškolských studentů ve městě, manekýn ztělesňuje tradiční textilní průmysl a výrobu jehel, kůň osedlaný římským legionářem připomíná každoroční konání vyhlášeného mezinárodního dostihového turnaje CHIO, masky znázorňují místní masopustní karneval a harlekýn se raduje ze života tak, jako šťastní výherci ve zdejším kasinu.
"A" jako Aachen, "B" jako Bad Aachen
Návštěvníci z České republiky přijíždějí do Cách především vykoupat se ve zdejších moderních termálních lázních Carolus Thermen dostavěných v roce 2001. Sami místní tvrdí: kdo řekne "A" jako Aachen, musí říct i "B" jako Bad Aachen. Léčivé sirné prameny zde vyvěraly již před dvěma tisíci let za dob římské říše, jejíž vojáci si v nich hojili rány. Císař Karel Veliký, po němž jsou lázně pojmenovány, si v raném středověku vybral Cáchy za hlavní město svého impéria na stará kolena mimo jiné proto, že trpěl revmatismem. Lázně navštěvoval denně a k relaxaci v horkých minerálních koupelích zval i své urozené hosty.
Lázně leží v parčíku jen několik minut chůze z městského centra. Otevřeno je denně od 9 do 23 hodin za stejnou cenu jako v termálních koupelích na Slovensku: dvě a půl hodiny pobytu za 11 eur, tři a půl hodiny za 12,50 eur, celý den za 14 eur. Kdo má zájem, může si pochopitelně přikoupit saunu, masáže a rozličné wellness procedury.
Parkování je pohodlné a levné: kdo si koupí vstupenku, může v moderních podzemních garážích stát celý den za 2,50 eur. Tolik se ve středu města platí za hodinu stání. Od auta je to k nejbližšímu vchodu do šaten vždy jen pár kroků, což návštěvníci ocení zejména v zimě.
Z kouřícího venkovního bazénu o teplotě 32 stupňů Celsia se střídavě zapínanými bublinkami či silným umělým proudem lze pod bedlivým dohledem plavčíků volně přecházet do několika vnitřních bazénů o teplotách 33, 35, 38 a 40 stupňů Celsia s drobnými vodopády a vodotrysky. Lidé tu moc neplavou. Spíš se převalují z lehátek do vyhřáté minerálky a naopak. Přes týden převažují návštěvníci středního a vyššího věku, kterým animátorky čas od času předcvičují relaxační akvagymnastiku.
Po večerech a o víkendech se voda hojně plní zamilovanými dvojicemi, které rozhodně nepřicházejí sportovat. Po setmění všechny 130 centimetrů hluboké bazény září různými barvami. Dětem je vstup povolen až od šesti let věku a zásadně v doprovodu rodičů. Fotografování je zakázáno. Všude je vzorně čisto a personál čistotu úzkostlivě udržuje. Kromě němčiny se lze domluvit i anglicky. Jinak je běžně slyšet francouzština, holandština, samozřejmě turečtina, také španělština, ruština, polština, čeština, lucemburština a další jazyky.
Kdo lázně jednou navštíví, odjíždí s jediným přáním: co nejdříve se sem zase vrátit.
Foto: autor
