Čas se zastavil v Úterý

Je jich u nás více - malých měst, vesniček a osad, kde se rázem ocitneme v jiné době. Ale snad žádné to nedokáže tak snadno a tak přirozeně jako městečko Úterý. Ostatně leží také v místech, kde je odevšad daleko, a to nemyslím vůbec negativně. K nejbližšímu většímu městu - Stříbru - je to vzdušnou čarou dvacet kilometrů a dostat se sem, pokud nejedete autem, není vůbec snadné. A asi nejlepší je zvolit cestu pěší z Bezdružic nebo Konstantinových Lázní (odtud jezdí sem tam i autobusy) malebným údolím Úterského potoka.

Úterní tržiště mezi lesy

Úterý se německy jmenovalo Neumarkt čili nový trh a Úterý se mu snad říká podle dne, kdy se zde trhy konaly. Historii má městečko starobylou. Vždyť již kolem roku 1183 vybudoval v Úterý kostel a faru přemyslovský kníže Bedřich. Co jej k tomu vedlo uprostřed pustých lesů? Měl zde být usídlen a kolonizovat zdejší kraj rytířský řád sv. Jana. Nakonec však trhovou ves v roce 1233 koupil premonstrátský klášter v Teplé, který Úterý vlastnil po staletí.

Asi již v první polovině 14. století se Úterý stalo městečkem, obdařeným řadou privilegií. Utrpělo několika válkami, ale téměř vůbec ne rozvojem průmyslu. V první polovině 19. století se z městečka stalo město. I když se německé obyvatelstvo po druhé světové válce muselo vystěhovat, Úterý zůstalo zachováno a dnešní obyvatelé o něj s láskou pečují.

Pouze obecní pivovar, zrušený v roce 1916, vzal za své a je alespoň připomínán na pečlivě vedené naučné stezce. A poškozený hřbitovní kostel sv. Václava na stráni nad městem naštěstí cudně zakrývá památná lípa. Ono ale všechno najednou opravit nejde. Úterští se však opravdu snaží; přesvědčíte se o tom, například když zavítáte do zdejší dokonale rekonstruované renesanční radnice.

A tak se zde, uprostřed lesů, zachoval jeden z nejpozoruhodnějších urbanistických klenotů naší vlasti. právem zde v roce 1992 byla vyhlášena městská památková zóna.

Zlato! Dukáty?

Podíváme-li se na městský znak, musíme si připomenout pověst o jeho založení.

Jeden horník prý spatřil havrana, který držel v zobáku zlatý prsten. Sledoval jej a v místě, kde havran prsten upustil, začal kopat a objevil bohaté naleziště zlata. Na tomto místě poté vznikla osada Úterý.

Něco na té pověsti bude, protože v okolí se skutečně zlato (na pozemcích tepelského kláštera) dobývalo. Mezi Úterým a vesnicí Křivce se v lese nacházejí stovky jam, odvalů (sejpů), zasypaných šachet (pinek) z doby středověkého dolování. Šlo však spíše o naleziště pouze lokálního významu a pouze pověstí je, že zde v 70. letech 15. století razila posádka krále Matyáše Korvína během války s Jiříkem z Poděbrad zlaté dukáty. Tato pověst snad vznikla proto, že znak města Úterý a znak Korvínův jsou si podobné - v obou je havran držící na zobáku zlatý prsten. Nicméně jedna z budov nese dodnes název Stará mincovna a půjdete-li na pivo do jediné zdejší hospody, bude vhodnější držet se v případě tohoto tématu zpátky.

Jen málo krásnějších náměstíček

Je jen málo krásnějších náměstíček. Dlažba z kočičích hlav je přímo ukázková, uprostřed ní se do rozumné výše vypíná barokní mariánský sloup a všude kolem jsou malebné domy. Naprosto všechny! Ani jeden není zkažený, žádný neruší. Spousta hrázdění (ostatně po celém městě), kamenná torza gotických oblouků, renesanční portály a okna, místy dozdobeno barokním dekorem. U zdi radnice je lavička a v konzumu naproti vám uvaří kafe. A pak se dá na té lavičce sedět opravdu dlouho a sledovat cvrkot.
Tedy to vlastně ani ne, cvrkotu zde moc není. Ono je to náměstí tak trochu zakleté a pouze informační panel naučné stezky, umístěný z boku radnice, když mu zmáčknete knoflík, promluví.

Pozoruhodná je zvláště radnice, uvnitř se zachovanými malovanými renesančními stropy. Naproti ní spatříme na jednom z domů pamětní desku hlásající, že se zde narodil Kašpar Prokop (Karel) Reitenberger, opat kláštera v Teplé, který se zasloužil o založení Mariánských Lázní. Ale každý z domů na náměstí je pozoruhodný.

Toulat se můžeme i v místních uličkách. Obkružují v podstatě dominantu města - barokní kostel sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1695-1698 podle plánů Kryštofa Dientzenhofera.

Jak už měl tento vynikající architekt i jinde ve zvyku, postavil rovněž zde kostel na mírném návrší nad okolními domy, ale zároveň v oválném údolí jehož srázy vymezují okraje města. A tak celek, zvláště při pohledu z výšky z lesnatých okrajů nebo od hřbitovního kostela působí velmi dynamicky a kostelní věž ční do výše jako anténa uprostřed obrovského satelitního přijímače.

Ale je škoda popisovat jednotlivé památky. Lépe se jen tak toulat městem, které je samo jedna velká památka.

Foto: Vladislav Dudák