Bývá zábavné pročítat staré průvodce a sledovat, co se změnilo. V případě města Doupov je to však jenom smutné. Změnilo se totiž VŠECHNO.
„K jihu konečně patříme v přívětivé úvaly Doupovských hor s četnými osadami, mezi nimiž ovšem město Doupov hlavně vyniká... Sejdouce konečně k jihu na silnici od Zakšova k Doupovu vedoucí, mineme opodál mausoleum hraběcí rodiny Zedtvicské, pěknou to osmibokou stavbu s mohutnou kupolí, a již kolem hraběcího zámku vcházíme do okresního města Doupova, rozloženého na návrší od severozápadu k jihovýchodu se sklánějícím a počítajícího v 261 domech asi 1600 obyvatelů."
Těmito slovy popisuje příchod do města Doupov v srdci kdysi sopečných Doupovských hor B. Bernau v X. dílu řady Čechy, vydávané nakladatelstvím J. Otto a koncepčně vedené Aloisem Jiráskem. Tehdy se psal rok 1896...
Okresní město zmizelo z map
Doupov je jediným naším okresním městem, které zcela zmizelo z map. Rozkládalo se uprostřed Doupovských hor, v kotlině tvořené kráterem bývalého stratovulkánu v nadmořské výšce 578 metrů na katastru 709 hektarů. Nejbližším městem byl na západě Ostrov (15 kilometrů), na severovýchodě Kadaň (16,5 kilometrů) a na jihozápadě Karlovy Vary (19,5 kilometrů).
Dnes se pustina na místě Doupova nachází nejen v srdci Doupovských hor, ale též v srdci rozsáhlého vojenského újezdu, pojmenovaného nikoli podle bývalého okresního centra (jak by se nabízelo), ale podle nejvyšší hory Doupovských hor - hory Hradiště (933 m n. m.), tyčící se asi čtyři kilometry jižně od bývalého města.
| Kromě Doupova zmizely obce Albeřice, Bražec, Bukovina, Činov, Dlouhá, Dlouhý Luh, Dolní Lomnice, Donín, Doupovské Mezilesí, Javorná, Korunní, Lučina, Lučiny, Malý Hlavákov, Obrovice, Ořkov, Radošov, Střelnice, Svatobor |
Dlouhé dějiny s rychlým koncem
Oblast budoucího Doupova začala být osídlována asi na konci 12. století. Vzniklo kolem tvrze vladyckého rodu Doupovců z Doupova. V roce 1380 (někteří míní, že až o sto let dříve) byl v místech nejstaršího osídlení postaven gotický kostel sv. Wolfganga, později hřbitovní. Vzhledem k pozdějšímu městu stál asi 800 metrů severozápadně od náměstí. Pod tvrzí vzniklo mírně svažité tržiště, základ pozdějšího náměstí. Za městečko lze Doupov považovat od 2. poloviny 14. století.
V roce 1421 byl obsazeno křižáky táhnoucími na Žatec a jeho obyvatelé byly z velké části pobiti. Z katastrofy se Doupov vzpamatovával těžce a teprve v roce 1514 byl znovu povýšen na městečko.
Německý rozkvět
Od poloviny 15. století panství patřilo Žďárským ze Žďáru a od poloviny 16. století německým - protestantským - Šlikům. Ti také na konci 16. století přestavěli tvrz na renesanční zámek. Tehdy zde také získalo převahu německé obyvatelstvo a město zažívalo svůj největší rozkvět. Kryštof Šlik roku 1566 potvrdil a rozšířil stará městská práva, dal zbudovat i zdejší radnici a fungovala zde mimo jiné jak katolická, tak luterská škola. Dne 29. 9. 1599 však městečko navštívil červený kohout. Vyhořel kostel, fara, radnice a škola a popelem lehlo též 16 dalších domů. Škody však byly postupně napraveny.Zle bylo po potlačení stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře. Albín Šlik jako jeho účastník musel opustit zemi a Doupov připadl císařskému důstojníkovi Vilému z Verduga. On i následující majitelé, páni z Lützova, neuznávali městská práva Doupovských a zdejší obyvatele tlačili do postavení obyčejných rolníků. A tak jednou z mála světlých chvil zřejmě bylo pouze postavení obecního pivovaru v roce 1627. V 60. letech 17. století byl barokně upraven zámek. 
Boj za městská práva byl nakonec úspěšný až po více než stu letech. V roce 1745 bylo městečko Doupov povýšeno na město, odděleno od panství a vazba k bývalé vrchnosti se zredukovala na poplatek 300 zlatých ročně. Posledními majiteli Doupovského panství (ne již města) byli Zedtwitzové, kteří panství koupili v roce 1858 od Černínů. Ti byli výborní hospodáři a zasloužili se o prosperitu města i okolí.
V roce 1850 se Doupov stal soudním okresem a na náměstí záhy vyrostla budova soudu. V oblasti hospodářské zde od 18. století vynikalo zejména soukenictví a plátenictví, v 19. století též pletení punčoch.
Česká jednotřídka stačila. Žilo tu 18 Čechů
Již roku 1713 byl v Doupově zřízen špitál a chudobinec a stálá lékařská péče byla zavedena v polovině 19. století. Po první světové válce byly v Doupově kromě pošty, četnické stanice, záložny, spořitelny, lékaře, lékárny a veterináře také dva hotely, dvě vinárny. šest hostinců a pět cukráren. Poměrně bohaté bylo zdejší školství. V bývalém klášteře fungovala čtyřtřídní základní škola s obuvnickým oddělením, arcibiskupské gymnázium a od roku 1926 i jednotřídka české školy - ve městě tehdy žilo jen 18 Čechů.
V roce 1930 bylo 1524 obyvatel a 272 domů. Končila zde též železniční dráha, vedená do železniční křižovatky Vilémov u Kadaně. Dnes tato dráha končí na hranicích újezdu v Kadaňském Rohozci.
Němci odsunuti, Češi se nepřistěhovali
Po mnichovské zradě připadly Doupovské hory včetně okresního města za jásotu jeho obyvatel k německé říši. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto (často velmi bezohledně) a město začali osídlovat noví obyvatelé z vnitřku Čech a z českých a slovenských repatriantů. V důsledku okrajové polohy však dosídlení postupovalo pomalu a v roce 1947 zde žilo pouze 525 obyvatel. I ti však museli záhy odejít, neboť v březnu 1953 zde vznikl vojenský újezd (vystěhování trvalo do roku 1955), což znamenalo definitivní zánik města i okresu Doupov.
V průběhu dalších let bylo město srovnáno se zemí a dnes jeho připomínku najdeme snad jen v mapě Klubu českých turistů jako drobné místní označení bývalého města se znakem tří bílých růží.
Co před půlstoletím bylo a dnes už není
Na horním západní straně náměstí stála radnice s letopočtem 1579, na horním konci náměstí stál pozdně barokní a rokokový kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na místě staršího farního kostela, doloženého roku 1361. A nad kostelem stál čtyřkřídlý zámek s věží, jehož poslední podoba pocházel z barokní přestavby v roce 1723. U zámku byl sad a zahrada a z rybníčku v parku vedla voda do městské kašny na náměstí (vodovod ve městě nebyl).
Na jihovýchodním okraji města stál konvent piaristů s gymnáziem a velkým kostelem sv. Alžběty - původně jezuitská kolej, založená v roce 1773. Na náměstí s lipovou alejí (z části zachovanou) stály kromě kašny i čtyři barokní kamenné plastiky světců. U hřbitova severně nad městem stál u kadaňské silnice kostel sv. Wolfganga, nejstarší zdejší budova. Měl osmihraně uzavřený presbytář, gotické opěráky a uvnitř gotický triumfální oblouk. Na severozápad od města stála osaměle poutní kaple Panny Marie Čenstochovské.
Co tak trošku zůstalo
V blízkosti zaniklé kaple Panny Marie Čenstochovské stojí dodnes poničená hrobka Zedtwiců. Dále se ve městě zachovalo několik zdí a schodů ke klášteru a zbytky skladiště hospodářského družstva u bývalého nádraží. A potom jen vzpomínky a zašlé fotografie...
Ilustrace a foto: Čechy, díl X. Krušné Hory a Poohří, nakl. J. Otto, 1896, archiv Michala Valenčíka (http://www.kostely.tnet.cz/), prospektor.wz.cz, paintballbrezova.cz
