Nymburk není jenom Hrabal, ale Hrabalem začít musíme. Známý spisovatel žil v nymburském pivovaře v letech 1920-1947 a život zde popsal v novele Postřižiny, kterou snad ještě více proslavil Menzelův film. Postřižiny ale byly i zdramatizovány a kdysi jsem viděl skvělou realizaci v divadle Rubín.
Pivovar dnes produkuje šest druhů světlých a dva druhy tmavých piv pod značkou Postřižínské pivo. Tento název prý nymburskému pivu dal sám spisovatel. Pivovar nabízí po předchozí domluvě exkurze a v pivovarské prodejně řadu suvenýrů.
| Tři nej tipy, co neminout v Nymburku: 1. Nymburské hradby od řeky a opevnění v ulici Malé Valy 2. Postřižínský pivovar 3. Lékárnu s renesančním stropem |
Pamětní síň Bohumila Hrabala je zřízena v Polabském muzeu - Vlastivědném muzeu v Nymburce v Tyršově ulici nedaleko hlavního náměstí. Otevřeno denně mimo pondělí, vstupné nestojí za řeč.
Kdo by zde ale chtěl navštívit pouze hrabalovskou expozici, udělal by chybu. Nymburk je totiž velmi zajímavé město.
Neruda si rád zamlsal
Když už jsme u těch spisovatelů a u piva, Jan Neruda rád mlsal zdejší pivo v hospodě Na Fišerce a zadumaně odtud hleděl na labský jez. Alespoň tak to píší na pamětní desce. Dnes už Na Fišerce nestojí hospoda, ale moderní penzion. Na jeho stěně se však zachoval středověký reliéf, snad jediná památka po středověkém královském hradu, který se tu kdysi dávno - ještě před hospodou i penzionem - tyčíval.
Na dekadentním pivu
V Nymburce žil dekadentní básník Jan z Wojkovic († 1944) a jako dekadentního básníka si jej představuji sice spíše u sklenky absintu, ale počítám, že ani on nymburským pivem nepohrdl. Totéž si myslím o Josefu Svatopluku Macharovi; byl to sice spíše škarohlíd, ale jistě věděl, co mizernou náladu dobře léčí. Připomeňme ještě, že se zde roku 1684 narodil slavný hudební skladatel Bohuslav Matěj Černohorský, na jehož počest město každoročně pořádá hudební festival Nymburské dny B. M. Černohorského. V mládí zde žil básník Otakar Theer († 1917), pobývala tu dva roku i Božena Němcová.
Čtěným šlečnám, pejsek a kočička
Výčet slavných není ani teď úplný, ale my se nyní zaměříme na ty nejslavnější. Jsou jimi bezpochyby „čtěné šlečni v Nimburce". Jejich jména neznáme a slavná jsou jedním jediným dopisem, který také neznáme. Co však známe, je odpověď na tento dopis, který sepsali pod patronací pana Josefa Čapka pejsek a kočička. Vyjadřují v něm naději, že se ta děvčata, dnes již babičky zřejmě devadesátileté, „při dobrém zdraví vynatrefují". Moc by mě zajímalo, zda některá z těch děvčat-babiček ještě žije. Mimochodem, to měkké i v názvu města, jak pejsek s kočičkou psali, není žádná velká chyba. S měkkým i se město běžně psalo ještě v 19. století.
Úžasné hradby z cihel
Opevnění královského města Nymburk (založil je Přemysl II. Otakar) je něco úžasného. Zvláště dobře zrekonstruovaná část na východě města proti ramenu Labe uchvátí. Vysoké hradby jsou cihelné, protože kámen byl v Polabí nedostatkovým zbožím, členěné hradebními věžemi. Na straně od Labe je město chráněno dvojím opevněním, z něhož zůstaly části také zachovány v obvodových ulicích Malé Valy a Velké Valy. Vedou podél příkopů (místy značně hlubokých), jimiž protéká voda odvedená z Labe. A za nimi jsou z pěšiny vidět opět cihelná torza opevnění. Ty příkopy vznikly někdy v 70. letech 13. století a cihelné hradby zřejmě na přelomu 13. a 14. století.
Úkryt nevěsty Elišky Přemyslovny
Pod pevné hradby nymburské se na dobu od 29. května do 29. června 1310 uchýlila česká královna Eliška Přemyslovna, aby se vyhnula úkladům tehdejšího krále Jindřicha Korutanského. Pak nebezpečí pominulo a dne 1. září 1410 se provdala za nového krále Jana Lucemburského. Nymburští jsou na svou roli při obraně budoucí královny dodnes hrdi a událost u příležitosti šestisetletého výročí zpodobnili mimo jiné na monumentálním reliéfu na domě čp. 252 na Palackého třídě.
Paralen a renesance
K dalším památkám patří zejména pozdně gotická radnice (je zde i informační centrum, a výborné) s nádherným renesančním portálem, cihelný gotický kostel sv. Jiljí, Turecká věž (bývalá vodárna), hřbitovní kostel sv. Jiří a presbytář kostela Panny Marie Růžencové bývalého dominikánského kláštera, zničeného husity. A nezapomeňte navštívit místní lékárnu - kupte si paralen a pak obdivujte nádherný renesanční trámový strop. Hlava se vám z něj zatočí, krk bude bolet, ale budete se dívat na tu krásu dlouho a dlouho. A ten paralen se pak bude hodit.
Škola architektury a urbanismu
Tak toto město vnímám já. Historické objekty se zde střídají s historizujícími z 19. století a z počátku století dvacátého, s moderními stavbami secesními, funkcionalistickými (například krematorium je vynikající) i se stavbami z nedávné minulosti a současnosti. Mnohé jsou velmi zajímavé, sem tam i nevkusné a rušící, ale ty dobré výrazně převažují. Nekonečné debaty by se zde mohly vést nad tím, co se do historického jádra hodí a co ne.
Ty debaty však mohou pokračovat i u stolu na zahrádce či uvnitř v jedné z mnoha restaurací, kaváren, pizzerií. Nymburk je opravdu veselé a pohostinné město.
Za rohem Hrubý Jeseník
Jít do okolí už asi nebudete mít sílu. Ale kdyby přece jen, tak co třeba odskočit si do Hrubého Jeseníku? Tak se kupodivu jmenuje obec severně od města a jediné, co zde, v Polabské nížině, může připomínat hory a výšku, je rozhledna Romanka. Blizoučko jsou i Poděbrady. O něco dále Loučeň se zámkem a obnoveným zámeckým parkem s labyrintáriem - jediným v Evropě. Bludišť je zde mnoho - kamenné, provazové, tisové, světelné, a zejména děti si užijí své.
Foto: Vladislav Dudák
