Polička na pomezí Čech a Moravy podle pověstí leží nad rozsáhlým podzemním mořem. jeho šum je prý nejzřetelněji slyšet u sochy na náměstí. Za to ale stojí i procházka kolem hradeb.Královské město Poličku založil král Přemysl II. Otakar roku 1265. Od roku 1305 bylo městem věnným - patřilo tedy českým královnám. Ve středověku Polička chránila obchodní stezku z Čech na Moravu. Šlo tehdy o město důležité, což dokládá i skutečnost, že již v polovině 14. století bylo jeho centrum vydlážděno. Snad právě kvůli frekventované stezce se do prostoru Poličky a jejího okolí umísťuje řada pověstí o tajemných zakopaných pokladech (tedy neodplavilo-li je ono podzemní moře).
Největším pokladem města jsou však jeho památky. Rozlehlému náměstí dominuje původně gotický, dnes novogotický
| Co neminout v Poličce 1. Městské hradby a bašty 2. Kostel sv. Michala s rodnou světničkou Bohuslava Martinů (otevřeno po dohodě) 3. Radnice s galerií a s památníkem Bohuslava Martinů (otevřeno po dohodě) |
Nedobytné město
Zpočátku bylo město opevněno pouze nevysokým valem s dřevěnou palisádou na vrcholu a s předsunutým příkopem. Současný okruh zděného kamenného opevnění v délce 1 220 metrů vznikal od poloviny 14. století. Hlavní hradba je široká dva a půl metru a byla původně vysoká deset metrů (s cimbuřím na vrcholu). Hradba byla členěna devatenácti půlválcovými baštami, čnícími svými špičatými střechami do výše 22 metrů. Svou okrouhlou částí předstupovaly před hradbu a 
umožňovaly tak ostřelování předpolí z boku. Dovnitř města však byly bašty otevřené; chyběla jim tedy zadní stěna. To mělo ovšem svůj smysl, protože, pokud by se bašty zmocnil nepřítel, nemohl se v baště ukrýt a využít ji jako provizorní opevnění pro další útok do vnitřku města.
Před toto hlavní opevnění předstupovala o sedm až devět metrů nižší (asi čtyři metry) parkánová hradba, před níž byl ještě vodní příkop s valem a palisádou. Ze čtyř bran a tří menších forten se zachovala pouze jedna fortna v ulici Komenského, zatímco ostatní průchody hradbami jsou pozdějšího data.
Barbakány proti dělům
I když se takovéto opevnění zdá dostatečně účinné, pokrok vojenství, zejména zavedení dělostřelectva v 15. století, si vyžádaly další úpravy. Zejména šlo o zabezpečení bran čtyřmi zakřivenými průchozími předsunutými opevněními, takzvanými barbakány.
Od konce 16. století význam opevnění postupně klesal, brány včetně barbakánů byly zbořeny. Hlavní hradba s baštami se však zachovala téměř v celém rozsahu a z části se ve dvou úsecích zachovala i parkánová hradba. Přesto však poličské opevnění patří k těm výjimečně dobře zachovaným.
Hradby lze po dohodě na informačním centru navštívit i s průvodcem.
Foto: Vladislav Dudák
