Říká se, že irskou kulturu lze nejlépe poznat u sklenice tmavého piva. Kde jinde tedy začít exkurzi do irských tradic a zvyků než právě v Dublinském pivovaru, kde bylo v roku 1759 poprvé uvařeno legendární tmavé pivo s nahořklou chutí a hustou pěnou?
Z prosklené vyhlídkové věže baru Gravity, jež patří - jak také jinak - k pivovaru u Guinnessů, se při pintě lahodného moku nabízí jedinečný výhled na město. Na obzoru se táhnou Dublinské vrchy - nízké kopečky pod nebem plným mračen - a hluboko pod námi se rozprostírají střechy pivovaru a rušné ulice města, které není ani moderní, ani starobylé. Tvář irské metropole do jisté míry ovlivňuje skutečnost, že ji nikdy nepostihlo bombardování nebo velký požár. 
K nejvyhledávanějším místům Dublinu patří katedrála sv. Patrika, patrona Irska, ve které byl v letech 1713 až 1747 knězem autor Gulliverových cest Jonathan Swift. Nelze vynechat ani obrovské náměstí Merrion Square, v jehož parku lze spatřit sochu Oscara Wilda, faunovsky nataženého na velkém kameni, navíc v nezvykle pestrých barvách. Není tu náhodou. Stačí udělat pár kroků a stojíte před domem, kde Wilde prožil dětství. Řadové georgiánské domy kolem náměstí fascinují jak svou uniformitou, tak i nesmělými pokusy obyvatel o její narušení pestrobarevnými dveřmi a dalšími drobnými detaily. Mimochodem, barevně vylepšené dveře se nakonec staly symbolem celého Dublinu.
Dublinské city se kupodivu nerozrůstalo směrem k moři, nýbrž kolem břehů řeky Liffey a přilehlých kanálů. Přestože jižní část města oficiálně začíná u Liffey, skutečný počátek naleznete v St. Stephen´s Green. Uniknout by vám zde určitě neměl park stejného jména. Když se totiž na dublinském nebi mezi dvěma dešťovými sprchami objeví sluníčko, Dublinští - jak domácí, tak návštěvníci - neváhají a svorně se natáhnou na trávníku nebo na lavičkách a užívají si krátké chvíle nemyslíce na další sprchu.
Dále na jih směrem k Ballsbridge a Blackrock začínají přepychové rezidenční oblasti s exkluzivními restauracemi a nekřesťansky drahými hotely. Ještě více na jih, na dublinském luxusním předměstí, najdeme legendární smaragdové vesnice s typickými chalupami zvanými cottage. K oblíbeným aktivitám tohoto dublinského venkova patří jízda na koni a golf.
Normálně a pracovně plyne život spíše v severní části metropole, kde Blízký, Střední i Dálný východ svorně žije a pracuje po boku Poláků, Litevců, Slováků i Čechů. Výuka angličtiny a pracovní podmínky s poměrně vysokými platy (životní náklady raději nechme stranou) jsou pro mnohé nové Evropany víc než atraktivní.
Melancholie plná zábavy
Dublin nežije z kulisy historických staveb tak jako jiná evropská města, ale z nálady, jež vzniká mezi dvěma přeháňkami. O irském hlavním městě lze vůbec těžko říci něco suchého. Déšť k této zemi patří stejně neodmyslitelně jako alkohol a "shamrock" - jetelový lístek.
Tradiční puby, hospůdky a bary hrají v životě irské metropole ústřední roli. V poledne nabízejí teplou polévku a rychlý sendvič, večer zábavu a povyražení. Irové se v nich scházejí hned po práci, aby si zazpívali, vyprávěli příběhy a jinak si užili craic - zábavu. Normální Dubliner, rozuměj Dabliňák, do svého oblíbeného podniku zaskočí klidně i dvakrát za týden. Nezřídka se zde potkávají celé rodiny a příbuzní k oslavám. Jako by se Irové s potřebou přátelského poklábosení již rodili. Konverzace s množstvím vytříbených frází a vtipných metafor nebo veršů, takzvaný limerick, patří k jistému druhu zdejšího umění. Jejím umocněním jsou veršované přípitky.
Spojení hospod, alkoholu a spisovatelských velikánů je pro irskou literaturu příznačné. Jak říká James Joyce ústy svého hrdiny Leopolda Blooma z knihy Odyssea: „To by byl těžký úkol, projít Dublinem a nezastavit se v hospodě." A platí to dodnes. 
Je až s podivem, kolik dala irská metropole světu vynikajících spisovatelů a básníků. Jen namátkou - James Joyce, George Bernard Shaw, Samuel Beckett, Flann O´Brien nebo Oscar Wilde.
Zvláštní přitom je, že ona esa literárního nebe jsou známější spíš v zahraničí. Za Iry je považuje málokdo, ačkoliv v Dublinu narazíte na jejich stopy poměrně často, a nejenom v Muzeu dublinských spisovatelů.
Chrám v mokré čtvrti
Možná se dá omluvit skutečnost, že jste byli v Dublinu, a nenavštívili katedrálu sv. Patrika. Ale nenavštívit čtvrť Temple Bar? Neomluvitelné! Temple je srdcem města, místo tmavého piva i bohémů všech kategorií. A pokud má člověk dojem, že vyhlášený podnik Temple je jen jedním z mnoha barů, mýlí se. Jde o centrální chrám mokré čtvrti, nejstarší hospodu Dublinu. Postavena byla někdy kolem roku 1670 a patří mezi nejstarší stavby ve městě. 
"Proč máte všude ten jetelový trojlístek?" ptám se irského souseda v Kehoe´s, jiném proslulém baru, který byl také inspirací nejednoho slavného spisovatele. "Shamrock je znakem Irska a všeho irského, naší silné vůle k životu a lásky k pubům", odpovídá mi můj již rozjařený soused a hodí si pohybem ruky pramínek zrzavých vlasů z obličeje. Oči v rudolící tváři mu září úsměvem. "Shamrock symbolizuje Trinitu, svatou Trojici, a tedy také štěstí. Ale je to také reflexe všedního irského života, který ví, jak mít craic, čili jak se pobavit a žít pohodově se vším očekávaným i neočekávaným, co se v životě přihodí."
Foto: archiv
