S víkendy a jarními prázdninami zažívají české hory stále se opakující koloběh nervózních sezonních špiček. Zahuštění sjezdovek přitom bývá větší než v zahraničí i než doporučují odborné studie.
České hory mají dlouhodobý kapacitní problém: zájem o ně je ve špičkách sezony několikanásobný oproti tomu, co mohou civilizovaně pojmout. Největší masa návštěvníků se navíc tlačí do několika málo známých míst, zatímco v menších regionálních centrech bývají rádi za každou nohu s lyžemi, obzvláště v pozdějších termínech.
Do kopce tryskem
V posledních zejména pěti letech akcelerovalo tempo zvyšování přepravních kapacit lanovek a vleků, aniž se však výrazně rozšířila plocha sjezdovek. Leckde tak sice zatočili s obávanými frontami, ale na úzké svahy vyvezení lyžaři bojují o prostor při sjezdu dolů. A často na úkor bezpečí. Čím náročnější lyžař a čím prudší svah, tím více prostoru je potřeba (odborné zdroje uvádějí od zhruba 300 m2 pro začátečníka přes 900 až po 2000 m2 u „závodníků").
Podle kanadské společnosti Ecosign zabývající se projektováním středisek, by denní návštěvnost neměla překročit 75 lyžařů na hektar sjezdovky, přičemž optimální mez je podle ní okolo padesátky. Například ve Špindlerově Mlýně bylo ale podle Ecosignu už před čtyřmi roky běžně i 91 lyžařů na hektar.
Zjednodušenou vypovídací hodnotu o vytížení sjezdovek má poměr hodinové přepravní kapacity lanovek a vleků k celkové délce sjezdovek v areálu (přesnější by bylo porovnávat plochu sjezdovek místo celkové délky, ale tento údaj obvykle nebývá k dispozici).
Poměr vypovídá o tom, na jaký prostor se musí při plném vytížení lyžaři vejít. Čím nižší číslo, tím méně lyžařů na jednotku sjezdové plochy, a tedy více prostoru, bezpečí a požitku. Zatímco v Alpách toto číslo obvykle o mnoho nepřekračuje pětistovku, v Česku jsou běžné hodnoty tisíc a více (viz graf Nahuštěné Česko?)
Prostor pro sjezdování u nás většinou z důvodu ochrany přírody výrazně rozšířit nelze. Vlekaři tedy investují do výkonnějších vleků, což vede k dalšímu přeplňování svahů. V této situaci je dnes většina významných českých a moravských areálů. Třeba Ještěd před dvěma lety vyměnil všechna přepravní zařízení a z kapacity 3960 os./hod. vyskočil na 10 900 osob (udávaná délka sjezdovek přitom vzrostla z 8,8 km jen na 12 km). Podobně v krkonošském Černém dole vyšplhala kapacita z 6000 os./hod. v roce 2003 na letošních 10 200, a to při prodloužení tratí ze 7 na 9,3 km. Ještě výraznější skok zaznamenal Špindlerův Mlýn: z 11 400 od roku 1995 na současných 20 500 osob za hodinu.
Projektanti od vody
V Česku je pamatováno na rizika kapacity lyžařských areálů pro životní prostředí, ale nikoli na rizika pro lyžaře samotné. Není stanovena žádná bezpečná mez, kolik jich může lanovka na trať vychrlit. „Správa Krkonošského národního parku se vyjadřuje k novým lanovkám, sjezdovkám a podobně pouze z hlediska ochrany přírody, tak jak jí to ukládá zákon č. 114/1992 Sb.," potvrzuje Alena Drahná, mluvčí správy.
„Velkým krokem vpřed je současné uzákonění normy, která alespoň definuje, co je to sjezdová trať, jak je ohraničena, jak má být označena a zabezpečena," říká Luboš Krejza, ředitel Skiareálu Lipno, kde proběhla před letošní sezónou kompletní modernizace. Při stavbě tří nových čtyřsedaček zde brali poměr kapacity lanovek versus sjezdové plochy v úvahu, a rozšířili ji téměř o polovinu. Podle jeho slov Lipno s průměrnou denní návštěvností 1500-1800 lyžařů „alpský" standard 50-55 lyžařů na hektar splňuje.
„K tomu expertnímu doporučení jsme se i my přes zahraniční odborníky dostávali obtížně," říká Krejza. „V Čechách není mnoho projektantů, kteří by se specializovali na projektování sjezdovek a přepravních zařízení, a tudíž není ani mnoho těch, kteří znají alpské poučky a pravidelně sledují vývoj a novinky v projektování v tomto segmentu." Problém je podle něho ale i v investorech: „Mnozí z nás takto specifické projekce zadávají běžným pozemním projektantům bez speciálních znalostí."
Více k článku Hubenost českých sjezdovek se dočtete v aktuálním čísle časopisu TÝDEN.
Autor je redaktorem magazínu Snow, časopisu o lyžování.
Foto: Lucie Pařízková, Robert Zlatohlávek
