Po letech vychytávání Čechů pracujících načerno zřídila novozélanská vláda prázdninově-pracovní víza Working Holiday Visa i pro Čechy. Co všechno je potřeba vyřídit, než začnete pracovat "hlavou dolů"? Protože jsem odjela na ostrovy pracovat, vyběhala jsem si všechny papíry na vlastní kůži.
Working Holiday Visa
Objevili jsme několik agentur, které nabízejí jejich zřízení, ale nakonec jsme zvolili pro nás snazší způsob.
Na www.immigration.govt.nz/ jsme se zaregistrovali, vyplnili několik dotazniků a zaplatili v přepočtu asi 1500 korun on-line. Vízum jsme měli druhý den v e-mailových schránkách.
| věk | 18 - 30 včetně |
| platnost | Vycestovat lze 1 rok od vydání + platí další 1 rok od příletu |
| cena | Závisí na způsobu zprostředkování: on-line cca 1500 Kč |
Pokud jste úspěšní a vízum dostanete, máte celý rok na to, abyste se na zelené ostrovy vypravili. Od data příletu pak vízum platí další rok. Když se vám ani po roce nechce zpátky, nebývá problém si pobyt na místě o několik měsíců prodloužit.
Číslo IRD
Po příletu nás čekala další byrokratická zkouška: získat tzv. číslo IRD. Jde o jakési daňové číslo, které má přidělené každý, kdo si na Zélandu jakkoli vydělává. Chtít ho po vás bude každý zaměstnavatel a z našeho laického pohledu slouží hlavně k tomu, abychom platili nižší daně. Bez přidělených čísel IRD zaplatíte přes 40 procent na daních, zatimco s nimi „pouhých" 19,5. Žádost o číslo najdete na internetu (www.ird.govt.nz/) nebo v papirové podobě tam, kam si půjdete podat žádost. To můžete buď na poštách nebo v tzv. AA (Automobile Association).
Donedávna bylo jeho získaní celkem snadné, prý to šlo i po telefonu, ale od února 2008 se podmínky zpřísnily. K žádosti musíte předložit pas a kopie stránek, kde je vaše fotka a vízum, a navíc "an "offer of employment" letter from your employer, on their company letterhead", tedy jakési potvrzení od nějakého zaměstnavatele na Novém Zélandě, že vám nabízí práci, a jeho kopii.
Protože jsme nemohli uvěřit tomu, že takovýhle papír po nás někdo může chtít, vydali jsme se do AA pouze s vyplněnými formuláři a pasy. Nevlídná úřednice po nás chtěla ještě jejich kopie. Na nesmělou otázku, zda by je nemohla okopírovat ona (kopírka stála přímo za ní), jsme dostali stručnou odpověď: "No!" Smutně jsme vycouvali z AA. Po třech měsících na Zélandu ale musíme s úlevou přiznat, že tato úřednice byla první a poslední nevlídný člověk, kterého jsme tu potkali. Vydali jsme se za prací bez IRD. V sadu, kde jsme měli předdomluvenou práci, nás přijali velmi mile. Na zoufalce jako my jsou už asi zvyklí. Během hodiny jsme měli dopisy i radu, kde je nejbližší pošta, která vše vyřídí.
Pan poštmistr si vše s úsměvem okopíroval. upozornil nás, že to bude trvat deset až dvanáct dnů, vystavil nám potvrzení o podání žádosti a popřál nám hezký den. Radíme proto nežádat o číslo IRD přímo v Aucklandu.
Je třeba ještě dodat, ža na dopis s číslem jsme čekali přes tři týdny. Ale už po dvou týdnech nám jej úředníci sdělili po telefonu.
Konto v bance
Další nezbytností pro vydělávání dolárků je vlastnictví konta v novozélandské bance. Žádný zaměstanavatel vám mzdu nevyplatí na ruku. My měli od kamaráda tip na banku ASB. Je to jedna z větších bank, její pobočky a bankomaty najdete skoro všude. ASB má i „Migrant Banking Division", která se specializuje na klienty - cizince. Najdete ji v centru Aucklandu na rohu Wyndham & Hobson Streets. Během půl hodiny jsme měli zřízený účet, ale také kartu s PIN, které jsme si sami zvolili, dále internetové bankovnictví zcela zdarma a k tomu všemu ještě tzv. Fastsaver - spořící účet, kde úroky naskakují neuvěřitelným tempem 8 % p.a.
Měli jsme trochu strach, jak jsou zabezpečeny počítače v internetových kavárnách, kam chodíme. Ale i na to banka myslela, a proto má na pobočkách na přepážce s informacemi počítače s internetovým bankovnictvím.
Koupě auta
Jediný způsov, jak se na Novém Zélandu dostat všude, kam se vám zachce, je pořísit si vlastní auto. Ojetin se nabízejí mraky a převod vlastnictví je otázkou několika minut.Protože jsme plánovali pobýt celý rok, rozhodli se koupit van v kempové úpravě. Pro lidi jako my je to tu velmi obvyklý způsob cestování - je tu ložnice, obývák i kuchyně v jednom. I těchhle aut je všude dost, ceny se pohybují od dvou do pěti tisíc australských dolarů v závislosti na stáří a stavu vanu.
V Aucklandu jsme se nejdřív vypravili na Backpackers‘ Car Market. Aut i vanů tam sice bylo poměrně dost, ale zanedbané a špinavé, prodejci si nás ani jednou nevšimli a i ceny se nám zdály přehnané.
Zklamaně jsme odešli a začali zkoumat nabídky na nástěce v našem hostelu. Auta na prodej byla novější a ceny srovnatelné nebo i nižší. Protože doma jezdíme Toyotou a přítel má tuto značku nejraději, vybrali jsme tři různé toyoty, jejichž majitele jsme kontaktovali. Druhý den jsme si dvě auta prohlédli, prodejci nám vše ochotně vysvětlili, ukázali, nechali nás zkusit řízení a my měli daleko lepší pocit. Následující ráno jsme vybrané auto koupili. Spolu s majiteli jsme dojeli na nejbližší poštu, vyplnili jeden formulář o převodu auta, zaplatili 9,20 dolarů a auto bylo naše.
Pojištění auta
Na Novém Zélandu není žádné pojištění povinné, ani odpovědnosti za škodu (Third Party Insurance). Přesto jsme se rozhodli do něj investovat. Vybrali jsme pojišťovnu AA (jde o stejnou instituci, kde můžete podat žádost o číslo IRD) a na celý rok zaplatili 257 dolarů. sazby jsou různé podle bydliště, které uvedete. My udali město Hastings, kde jsme měli domluvenou práci v sadu, a dostali tak levnější sazbu, než kdybychom udali Auckland.
Tentokrát velmi ochotná paní nám nabídla i členství v AA klubu. Stálo 69 dolarů a předplacuje jednak slevy u smluvních servisů, jednak 24hodinový AA servis. Kdyby se nám na autě cokoli porouchalo, včetně toho, že nám dojde benzin, AA najde nejbližší servis, který přijede, závadu odstraní, to vše šestkrát za rok zcela zdarma. Původní majitelé našeho vanu jejich služby využili dvakrát. Jednou, když si uvnitř zabouchli klíčky, a podruhé, když jim prasknul klínový řemen. Vše bylo vyřešeno rychle a opravdu zadarmo.
WOF a novozélanský techničák
| Povinnost spojená s autem | Kde lze vyřídit |
| Převod vlastnictví | Pošta (9,20 dolaru) |
| Registrace | Pošta (cena dle typu vozu a počtu měsíců) |
| WOF | Autorizovane autoservisy (WOF agents) |
| Povinné pojištění | není |
Abyste mohli na Zélandu jezdit, je povinná jen registrace a tzv. WOF. Obojí se vyřizuje na omezené časové období, takže je dobré si to při koupi auta pohlídat.
Registrace je něco jako naše silniční daň. Zaplatit ji můžete na každé poště na tři až dvanáct měsíců, nás stála registrace na šest měsíců asi 95 dolarů.
WOF znamená Warrant of Fitness, tedy obdoba české technické kontroly. V závoslosti na stáří vozu se uděluje na šest až 12 měsíců. Při koupi auta je dobré mít WOF co nejnovější, máte záruku, že na autě není žádná větší závada.
Foto: Radka Kučerová, Profimedia
