Dobrá zpráva pro všechny, které od cesty s batohem odrazuje špatná angličtina. Přátelé, hlavu vzhůru! K tomu, abyste se domluvili, nemusíte anglicky nijak válet. V podstatě nemusíte nijak válet žádným jazykem. Bude úplně stačit, když se naučíte své rozvinuté, vnitřně bohaté a logicky strukturované komunikáty „Kolik stojí dvoulůžkový pokoj?“ převádět buď na věty jednoduché až holé („Postel. Dva. Peníze.“), nebo pro úplnou srozumitelnost na gesta až skřeky. Já vím, je to strašně, neskutečně demotivující. Proto jste se tedy na rozdíl od poloviny třídy neulejvali z hodin anglické konverzace s tím příšerně trapným Australanem?! Ale jestli vás to potěší, polovina spolucestovatelů mluví ještě hůř. Domorodci až na výjimky řídké jako oka na punčoše anglicky nemluví vůbec. A to potěší!
Učit učitele
Pokud míříte do Latinské Ameriky, s nějakou angličtinou se nemusíte obtěžovat vůbec. Superzodpovědní cestovatelé dokonce před vlastní cestou absolvují dvoutýdenní pobyt v místní rodině, který by jim měl dát aspoň nezbytné základy španělštiny nebo portugalštiny.
V jihovýchodní Asii se na podobné kulturně-jazykové hrátky nehraje. Po osobních setkání s jedním kambodžským, jedním vietnamským a dvěma thajskými lektory angličtiny je mi jasné proč. Oni mi rozuměli všechno, já jim skoro nic. Pro mluvidla uvyklá tónům je angličtina obtížná, notabene když ji Jihovýchodoasijci nemají prakticky kde odposlouchat. Thajci jako jediný kolonisty neporobený národ regionu nad angličtinou, potažmo nad vším, co zavání Západem, ohrnují nos; do Laosanů a Vietnamců hustili francouzštinu; a Kambodžané jsou po éře Rudých Khmerů bez ironie rádi, že jsou rádi. V televizi běží původní tvorba nebo dabing polského typu, v kinech sice dostanete titulky, ale kdo by chodil do kina, když si filmy ještě před premiérou můžete koupit v libovolné tržnici po padesáti centech za kus? Ubohým učitelům angličtiny nezbývá ani berlička západní pop-music, protože místní idolové pějí thajsky (malajsky, khmersky), jak se ke své hrůze sami přesvědčíte, jen co řidič autobusu zavře dveře a pustí první z nekonečné řady dévédéček s karaoke.
Česká stopa
Jedna známá Kanaďanka vzpomíná na svůj pobyt v Thajsku před sedmi lety: „Původně jsem do Ayutthaye přijela na pár dní odpočinout si. Sehnala jsem si ubytování přes známého a ukázalo se, že můj bytný je učitel angličtiny. Bezva! Aspoň si budu mít s kým popovídat, říkám si. Bezva – až na to, že jsem místo konverzace s ním odezírala. Když se mi zdálo, že míra trapnosti je naplněna, přišel s odvážným nápadem. Jestli si prý nechci každý den hodinku povídat s ním a s jeho kolegy a on mě nechá zadarmo bydlet, jak dlouho budu chtít. No tak jsem zůstala dva měsíce.“
Mimochodem, zrzavá kudrnatá Kanaďanka Gillian tímhle způsobem (já tobě angličtinu, ty mně bydlení) už jednou učila. V devadesátém roce v Praze.
A mimochodem podruhé – v majestátním, klidném městě Ayutthaya, před výstavbou Bangkoku hlavním městě Thajska, se jako učitel angličtiny živí i jeden Čech. Každý den na něj čeká čtyřicítka Thajčat v bílých košilích a modrých kalhotách školní uniformy. Je to prý docela fajn, až na to, že jako autorita musí vyučovat v košili zapnuté ke krku a kravatě. Thajské školy nemají klimatizaci a těch čtyřicet stupňů je dost brutální daň za příspěvek k porozumění národů…
Chvála kolonialistům
Britští kolonialisté kromě vybudování infrastruktury, kultivace krajiny čajovými plantážemi, nápisů v latince a importu indické menšiny přispěli k rozvoji Malajsie i něčím jiným: naučili místní obyvatele anglicky. Průměrný Malajsijec, především ten z poloostrova, mluví anglicky tak dobře, že by v Česku mohl na minutu začít jako učitel na základní škole nebo odborný průvodce Prahou. Jestli přeháním, tak jen trošičku: ale přechod z neanglizovaného Thajska do angličtinou prosáklé Malajsie je jako výměna lokálky za šinkansen. Je to velmi banální, ale domluvit se skutečně znamená porozumět i mimo jazyk. Poznal to každý, koho kdy idiotský spor o cenu, místo nebo čas dohnal k slzám…
V Malajsii se od páté třídy dokonce v angličtině učí chemie a přírodověda, desetileté děti jezdí do školy s anglickými učebnicemi pod paží! Umíte si něco takového představit v Česku?
Že se i důraz na angličtinu může vymknout z rukou, dokazuje Singapur. Televizní šou, kde se dvě družstva dvanáctiletých mandarínských holčiček utkávají v dramatických slovních soubojích nad tématy jako jsou Vývoj mezinárodněpolitického postavení Singapuru v posledním desetiletí nebo Pozitivní sebehodnocení: je skutečně pozitivní? dokazují, že i cizí jazyk se vám může nepěkně vymknout z rukou.