Kouzelný most v Náměšti stavěly bezprsté šelmy

Moravské město Náměšť nad Oslavou, ležící asi 16 kilometrů východně od Třebíče, má řadu pozoruhodností. Přírodou se potěšíme v údolích Oslavy od Náměště k Tasovu a hlavně na opačnou stranu od Náměště ke zřícenině Lemberku. A památky máme přímo ve městě i nad městem, máme-li na mysli monumentální zámek a jeho okolí.

Malé město plné krás

Oslava protéká vskutku utěšeným městem. Ves zde u brodu přes řeku stála již na počátku 13. století. Snad již tehdy se nad vsí tyčil hrad - dnešní renesanční zámek. Město bylo vážně poničeno roku 1304 kumánskými jezdci - součástí uherského vojska, i později v bojích mezi moravskými markrabími. V době husitské vyznávali náměšťští kalich a město proto bylo několikrát vypleněno katolíky.

Zlaté časy nastaly Náměšti, povýšené na městečko, v době baroka. Tehdy vznikly nejvýznamnější dominanty města - kostel sv. Jana Křtitele s pozoruhodnou farou, špitál s kaplí a dramatické sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí. A samozřejmě most. Přecházeli po něm lidé při cestě mezi městem a zámkem, ale také projížděli formani na důležité trase mezi Třebíčí a Brnem.

Průvod svatých nad Oslavou

Neobyčejně půvabný a na pohled vznosný barokní most přes Oslavu má sedm klenebních oblouků a je 62 metrů dlouhý a 8 metrů široký. Vede přes řeku přímo, ale jeho mostovka je mírně vyklenutá (v nejvyšším bodě do výšky 6,2 metrů nad běžnou hladinou), což dodává mostu zvláštní vznosnost a lehkost.

Již tak by to byla elegantní stavba, ale na tom nezůstalo. Na soklech zábradlí nad pilíři stojí 16 barokních soch světců a na koncích zábradlí na obou předmostích ještě sochy čtyř archandělů. Dvacet soch na 62 metrů dlouhém mostě!

Krušné stavění mostu a potupa kacířů

Zděný (z kamene a cihel) most přes Oslavu se rozhodl postavit majitel zdejšího panství hrabě Václav Adrian z Enckevoirtu. Nebyl to zrovna milý pán a na stavbu, která se prováděla v letech 1737-1741, dal nahnat 550 nevolníků z celého svého panství. Podle kronikáře to „byly samy šelmy bezprsté" (čili lidé, kteří si usekali prsty, aby nemohli být odvlečeni na vojnu).

Po Václavovi Adrianovi získali panství manželé Marie Františka a Hanuš Leopold z Kufštejna. Ti dali most vyzdobit sochami svatých, vytesanými z vápence dílnou sochaře Josefa Winterhaltera st. a Alexandra Jelínka. Celý soubor byl dokončen v roce 1744, kdy byly sochy také vysvěceny. Kdo by si myslel, že motivy manželů z Kufštejna byly okrašlovací a estetické, mýlil by se. Byli to horliví katolíci a jasně dali najevo, že jim osazením soch jde o to, aby od cizinců a cestujících, kteří po mostě přecházejí, byl Bůh a svatí uctíváni „na potupu kacířů".

Po Karlově mostě v Praze je ten náměšťský most bezesporu nejvýznamnější z našich barokně zdobených mostů. Má druhou nejbohatší sochařskou výzdobou u nás a jeho zvláštní cena spočívá zejména v tom, že zdejší sochařská galerie je zcela ucelená: vznikla v rámci jedné sochařské dílny ve stejném čase a má původní ideovou barokní kompozici, která nikdy nebyla (tak jako se to stalo u Karlova mostu) narušena. Jeho krásu ještě umocňují dvě další stavební dominanty - na městské straně řeky barokní kostel sv. Jana Křtitele v těsné blízkosti mostu a na straně druhé mohutná zámecká budova tyčící se na zalesněném pahorku.

Foto: Vladislav Dudák