Přijít do nějakého města vypadá zdánlivě jako ta nejjednodušší věc na světě. Neplatí to ale v případě guatemalského města Livingston. Tam se dá jedině připlout, ve stavu nouze možná i přiletět, najít místo k přistání by ale byl docela problém.
Město v ústí řeky Livingston do Karibiku je omýváno vodou ze všech stran. Neexistuje žádný most, žádný podvodní tunel, nádraží, stanoviště taxíků i vstupní bránu do města tu nahrazuje přístav. Lodě jezdí i několikrát do hodiny, ale pokud jsou svátky, nemohou místní či turisté nikam odjet i několik dní.
Uzavřená komunita
Tenhle problém vyvstává zejména o Velikonocích. Žije zde velké množství křesťanů a velikonoce jsou nejslavenějším a nejdůležitějším svátkem roku. Místní oslavy, průvody a tradice jsou proslulé, město nacpané turisty k prasknutí. Všichni se veselí a radují, a to striktně na malém místě s rozlohou menší, než je české desetitisícové městečko. Jelikož se modlí, radují a veselí i majitelé a provozovatelé lodí, Livingston se na čtyři dny zcela uzavře a stává se jakousi komunitou.
Místní obyvatelé jsou také v rámci Guatemaly jakousi uzavřenou komunitou. Mluví se zde totiž anglicky, což je jinak v této zemi nesmírně vzácný jev. Zde ale žijí takzvaní Garifuna people, příslušníci převážně černošské menšiny Garifuna. Postupem času jsou samozřejmě již smíšeni i s Hispánii, nicméně v Livingstonu černošská skupina výrazně převažuje. Mluví zvláštním nářečím, a anglicky. Samozřejmě většinou také španělsky. Mají vlastní tradice, hudbu, kuchyni, styl. Jako rastafariáni nosí dredy, věrni svému etniku vynikají v basketbale a také dorůstají na Guatemalce neobvyklých výšek. Nijak se ale nevydělují a neuzavírají, i když místo, kde žijí, k tomu samo o sobě vybízí.
Žádný alkohol a papírový pytlík
V Livingstonu se žije hodně na ulici. Téměř před každým domem ve městě jsou schody nebo alespoň obrubník, na kterém se dá posedět a klábosit, kde mohou pouliční prodavači nabízet ostře kořeněné, ale výborné pokrmy. Koření slouží zároveň jako dezinfekce, protože tady si nikdo s tím, že opečené maso do placky dává holou rukou, hlavu skutečně neláme. Paradoxně se tu na ulici nesmí pít alkohol, i obchody s tvrdým alkoholem jsou maskované, nemají reklamu a zboží se odtud nosí v neprůhledném papírovém pytlíku.
Místní, tak jako Guatemalci obecně, žijí velice skromně. Při pohledu na pobřežní obydlí, která představují dřevěné chýše s jedinou místností s podlahou z udusané hlíny, kde zároveň spí dospělí, množství dětí a pobíhají i domácí zvířata, se Evropanovi ani nechce věřit, že je něco takového ještě vůbec možné. Pokrok však dorazil i sem. Primitivně vedenými, či spíše pohozenými dráty, mají zavedený elektrický proud, v mnoha chýších hraje televize a mobilní telefony také nejsou úplnou vzácností. Tou je na druhou stranu obyčejná pitná voda - z místních zdrojů nedosažitelná komodita, všichni pijí jedině balenou.
Při pohledu na odpadky poházené po pobřeží a v ulicích se není co divit. Ulice se večer zametou a časně ráno se v nich odpadky zapálí, popel spláchne poměrně častý déšť. Odpadky se házejí hlavně na pobřeží, tam si je vezme voda. Pláž, která by teoreticky mohla obklopovat Livingston kolem dokola, zde vypadá tak, že u jednoho z ubytovacích komplexů se pečlivě vyklízí a ohrazuje malý kousek písku. Jinde to vypadá jako na náměstí po silvestru - poházené kelímky od pití, zbytky jídla. Místním to ale nevadí a pohybují se mezi odpadky úplně přirozeně. Na druhou stranu - oni na ležení na pláži nejsou zvyklí, ani v moři se moc nekoupou, takové kratochvíle tu příliš nepěstují.
Jediné, co ve vodě dělají často, je rybolov, jeden z hlavních zdrojů obživy. Každá rodina má doma vydlabaný kajak, na kterém se běžný český vodák ani náhodou neudrží, a už malé děti umějí s ním a pruty a sítěmi velmi dobře zacházet. Navíc lodě se dají využít i k přepravě či vyjížďkám turistů, kteří si za takový zážitek rádi zaplatí. V tom jsou domorodci navíc velmi podnikaví a výmluvní, přesvědčovací schopnosti mají zřejmě vrozené.
V Livingstonu také nemají ani turisté, ani místní moc jiných možností - tady se totiž jinak než po vodě cestovat opravdu nedá a vydělávat na tom je pro místní samozřejmě nejsnadnější.
Foto: Profimedia
