Jedním z turistických magnetů města nad Temží je i budova Westminsterského paláce, kde sídlí britský parlament. Její součástí je věž s hodinami a zvonem zvaným Big Ben. I když původně se toto jméno vztahovalo jen na zvon, časem se název neformálně vžil i pro celou tuto dominantu. Hodiny začaly čas poprvé odpočítávat 31. května 1859, zvon začal bít o něco později. Stalo se tak 11. července téhož roku, takže letos slaví 150. výročí.
"Velký Ben" - neodmyslitelná součást londýnského koloritu, se loni podle průzkumu stal nejoblíbenější památkou Británie. Zpočátku přitom zvuk čtrnáctitunového kolosu považovali zákonodárci za příliš hlasitý. Stavbu věže (96 metrů vysokou) provázely od poloviny 19. století také problémy, byl například několikrát překročen rozpočet. Mechanismus hodin byl pro věž příliš velký, první odlitý zvon praskl, minutové ručičky byly zase příliš těžké, aby vůbec oběhly ciferník.
Symbol letité přesnosti
Během let ale Londýňané přijali Big Bena za svého - stal se nejen symbolem letité přesnosti a spolehlivosti. Za druhé světové války, v květnu 1941, kdy byl parlament zničen při německém bombovém náletu, se rozbil i jižní ciferník. Hodinám však trvalo jen 1,5 sekundy, než se opět vzpamatovaly a s typickým klidem Angličana pokračovaly v měření času. Jejich odolnost byla pro obyvatele města povzbuzením, stejně jako památné projevy Winstona Churchilla.
Hodiny se čtyřmi prosklenými ciferníky (každý o průměru sedmi metrů) jednou za tři dny natahuje hodinář, který k nim šplhá po 334 schodech. Systém přitom zůstává stejný jako před půldruhým stoletím. Celý mechanismus je třeba také promazávat a seřizovat. Kolem největšího zvonu (s průměrem 2,7 metru), který odbíjí každou hodinu, jsou ještě čtyři menší (zní každou čtvrthodinu), na které hraje stroj melodii z Händelova Mesiáše bezprostředně po odbití.
Poruchy a zpoždění
Občasné poruchy či zpoždění se ale nevyhnuly ani slavnému Big Benovi. V roce 1949 například mechanismus pohonu neodolal hejnu špačků, jež se usadilo na minutové ručičce a způsobilo zpoždění nevídaných čtyři a půl minuty. V roce 1962 odbil zvon kvůli sněhové kalamitě Nový rok s desetiminutovým zpožděním. Kus kovu ulomený v hodinovém stroji umlčel v roce 1976 hlavní zvon na 22 dní a čtvrthodiny přestaly odbíjet dokonce několik měsíců.
Hluboké tóny Big Bena se s rozšířením rozhlasu dostaly i k lidem žijícím mimo Londýn. Stanice BBC je poprvé odvysílala na Silvestra 1923, krátce poté se typické zvonění stalo součástí začátku hlavních zpravodajských relací. Svoji televizní premiéru si Big Ben odbyl opět na Silvestra - v roce 1949 - a od té doby poslední minuty končícího roku vždycky odměřují v Británii právě tyto hodiny.
Hranatá zvonice
Dodnes ale není úplně jasné, po kterém Benjaminovi (Benovi) zvon nosí své jméno. S největší pravděpodobností jím byl mohutný a tělnatý Sir Benjamin Hall, který byl vrchním komisařem veřejných prací a na instalaci zvonu dohlížel. Žádné záznamy se o tom ale údajně nedochovaly. Podle další verze vděčí zvon za svoji přezdívku tehdy populárnímu boxerovi v těžké váze Benjaminu Cauntovi.
Oficiální jméno hranaté zvonice ve viktoriánsko-gotickém stylu je věž svatého Štěpána. Práce na ní skončily v roce 1858, když zhruba o čtvrtstoletí dříve zničil většinu Westminsterského paláce oheň. První zvon ve věži pokusně odbíjel již v roce 1856, kvůli prasklinám musel být ale vyměněn. Ve věži byla také cela, do níž byli zavíráni ti, kteří narušovali jednání poslanců. Naposledy její "pohostinství" poznala v roce 1902 Emmeline Pankhurstová, vůdkyně sufražetek.
Foto: ČTK, Lucie Pařízková
