Po staletí se zde, v divoké krajině na úpatí Slavkovského lesa rozkládala pouze ves Úšovice (dnes součást města jižně od centra). Slané prameny, které na jejím katastru tryskaly ze země, se využívaly nejpozději od 16. století, ale žádnou slávu tomuto kraji ještě nepřinesly. O tu se zasloužil až premonstrátský klášter v nedaleké Teplé, jemuž zdejší území patřilo. Byl sklonek 18. století a móda lázní byla v rozpuku.
Krátká, ale bohatá historie
Lázeňskou osadu nedaleko Úšovic zřídil tepelský klášter v roce 1786. První lázeňský dům zde stojí od roku 1808. To už se místo nazývalo Mariánské Lázně. A v roce 1818 byly Mariánské Lázně vyhlášeny veřejnými lázněmi.
O mimořádný vzrůst prestiže lázní a urbanistický rozvoj se zasloužil zejména tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger. Za něj se z poměrně divoké krajiny stala utěšená krajina lázeňská. Nebylo to bez námahy. Musely se zasypat příkré rokle a vysušit bažiny a teprve na takto vzniklé ploše se mohlo vybudovat lázeňské centrum.
Tepelský opat měl mimořádně šťastnou ruku ve volbě zahradního architekta. Stal se jím tehdy již známý Václav Skalník, člen tehdy proslulé dendrologické společnosti v Řezně, autor řady zámeckých a palácových zahrad a alpinárií. Díky němu vznikly Mariánské Lázně jako rozlehlé parkové město, budované po obvodu rozsáhlé pětiúhelníkové plochy centrálního parku.
Budovy tehdy měly klasicistní ráz (typický pro lázeňská města té doby), ale po polovině 19. století bylo město obohaceno četnými stavbami v druchu historismu a romantismu a na přelomu 19. a 20. století v duchu secese. Tyto slohy spolu navzájem ladí a spolu s parky vytvářejí mimořádnou atmosféru tohoto města.
Goethova pochvala
Ještě v době budování lázní značně vychválil jak městského architekta A. Thurnera, tak zvláště zahradního architekta Václava Skalníka velký německý učenec a básník Johann Wolfgang Goethe. O Skalníkovi napsal, že „má sílu obrazotvornosti a je praktik; neptá se, jak terén vypadá, ale jak by vypadat měl; není pro něho problém odvážení nebo zasypávání zeminou." (Citováno podle www.hamelika.cz.)
Kolonády
My se však dnes budeme věnovat výhradně kolonádám. Klasicistní kolonáda Křížového pramene z let 1817-1826 byla nahrazena o necelých sto let později kopií. Vznosnou kolonádu Karolinina a Rudolfova pramene původně tvořil jen kruhový pavilon z roku 1823, rozšířený v letech 1871-1872 o boční křídla. Ale i tato kolonáda byla v roce 1989 nahrazena kopií, posunutou o 20 metrů blíže k hlavní kolonádě.
Hlavní kolonáda pochází z let 1888-1889 a na rozdíl od předešlých není zděná, ale tvořená unikátní litinovou konstrukcí s novobarokně-secesním dekorem a s litinovými alegorickými plastikami.
V centru se ještě nachází kolonáda Lesního pramene. Mimo centrum, v dolní části města, stojí kolonáda Ferdinandova pramene a dřevěný pavilon Rudolfova pramene.
| Co je to kolonáda |
V kolonádě byl obvykle umístěn pramen léčivé vody nebo byla část kolonády vyčleněna pro lázeňský orchestr.
A odkud se vzal ten název? Z latinského slova columna čili sloup přes francouzské la colonne. Kolonáda je tedy sloupořadí.
A podle těch pravidelných (sloupových) rozestupů se jako „kolona" dnes nazývá jakákoli relativně pravidelná řada - například vozidel. A ten M*A*S*H? Pamatujete, v čem pálil Hawkey Pierce (Alan Alda) svůj gin? V koloně - což je skleněná trubice, v níž jsou v řadě pravidelně umístěny filtry. |
Obecně řečeno je to sloupořadí (čili řada sloupů) překryté rovným překladem. Tím se liší od arkády, v níž jsou sloupy v řadě spojeny nikoli rovným překladem, ale oblouky. Dvě souběžné řady kolonád mohou mezi sebou nést strop a střechu. Tím vzniká dlouhá sloupová chodba, krytá shora a otevřená mezisloupími do jedné nebo obou dlouhých stran. Tak byly stavěny lázeňské kolonády - proti dešti a přílišnému slunci kryté, ale čistému vzduchu zcela otevřené promenády. Velmi často byla lázeňská kolonáda zvýrazněna uprostřed vyšším a širším sloupovým pavilonkem, často i kruhového půdorysu. Také oba konce kolonády bývaly obvykle architektonicky zvýrazněny.Tři tipy, na co se podívat v Mariánských Lázních
1. Lázeňské kolonády, Zpívající fontána a parky.
2. Městské muzeum (v nejstarším domě lázeňského centra) a Geologický park s volnou expozicí hornin (na ploše 10 ha) ze Slavkovského lesa
3. Ruský pravoslavný kostel sv. Vladimíra
Foto: Vladislav Dudák
