Matematika pobytu

Ve chvíli, kdy držíte v ruce letenku, jste absolvovali finančně nejobtížnější část své cesty. Pokud jedete na čtyři měsíce a letenka vás nestála víc než pětadvacet tisíc, utratili jste zhruba polovinu svého rozpočtu. Teď se jen musíte rozhodnout, jakým způsobem naložíte s druhou půlkou. Chcete si dopřávat euroamerické radosti v podobě teplé vody a samostatného pokoje každý den? Jednou za týden? Nebo pojedete třetím světem nadoraz?

Nemusím zdůrazňovat, že čím prostěji se zařídíte, tím líp poznáte místní realitu. Ne že by ani ty nejlevnější guesthousy (velmi jednoduché hotýlky v ceně od dvou až čtyř dolarů na osobu za noc) neprodělaly významnou úlitbu západnímu turistovi ve formě tekoucí vody a aspoň občas umývané podlahy. A poté, co si po sobě tři týdny v kuse sami splachujete záchod, budete domorodcům mnohem blíž, než jste kdy chtěli. Ale než vás nadchnu pro rozhodnutí ve prospěch blízkých setkání třetího druhu a vaší peněženky, musím varovat. Špína vysiluje. I na toho nejotrlejšího backpackera jednou přijde slabá chvilka, kdy se děj se co děj musí ubytovat v opravdovém hotelu, protože by už bez teplé vody a televize nepřežil ani minutu, i když takovou investicí smaže týden živoření v prostotě.  

Pokud vás představa studených sprch a nocování se šváby nenadchla, můžete zvolit luxusnější variantu backpackingu. Za sedm až deset dolarů (i když ceny se výrazně liší i v rámci regionů, natož kontinentů) můžete spát v pokojích se samostatným sociálním zařízením, čistou postelí a klimatizací místo větráku. Akorát švábi budou stejní.

Peníze na cestu si můžete vzít třemi způsoby. Jako cestovní šeky, na platební nebo kreditní kartě a v hotovosti. 

Cestovní šeky

Bezpečný způsob, jak nepřijít o peníze, i když o ně přijdete. V Česku je vydává každá banka, bohužel ne každá banka v rozvojovém světě je také přijímá. Velký pozor na poplatky! Oblíbeným způsobem, jak trochu vydělat na západním klientovi, je napočítat tří až pětidolarový poplatek za jeden každý šek, a to i v případě, kdy směňujete šek o hodnotě pěti dolarů. Protesty bývají k ničemu, jednak tohle jsou halt bankovní regule, jednak angličtině, která překročí nabiflovanou, zhruba třívětou konverzaci, stejně nikdo rozumět nebude.

Kreditní a platební karty

Při současném rozmachu bankomatů (v cizině označovaných jako ATM, atomated teller machine) asi nejlepší způsob, jak mít peníze po ruce. A je určitě rozumnější jednou za čtrnáct dní zaplatit poplatky za výběr než s sebou tahat cash na půl roku.

I když bankomaty skutečně rostou jako houby po dešti, je dobré zjistit si dopředu, kdy budete mít možnost vybrat příště. Například v Laosu bankomaty sice existují, ale jen v hlavním městě. Kdo to neodhadne a skončí bez peněz třeba v jižním Laosu, má smůlu. Některé laoské banky sice vydávají hotovost po předložení karty na přepážce, ale jen pokud máte VISU nebo MASTERCARD. Jinak vám nezbude než stopovat zpátky do Vientienne.  

Na možnost platit kartou můžete samozřejmě rovnou zapomenout, ale obávám se, že vzhledem k české kartové zaostalosti, kde obchodníci kartu mimo velká města prostě neberou, nemáme nárok kritizovat.

Hotovost

Dokud se v Česku platí korunou, máme teoreticky na výběr mezi eurem a dolarem. S cestou dolaru po kurzovním lístku směrem dolů je výhodnější vyměnit dolary (a zásadně si na dolar nevystavovat cestovní šeky!), zvlášť protože dolar je ve většině rozvojových zemí neoficiálním druhým platidlem. Což samozřejmě skýtá mnoho příležitostí k procvičení nižší matematiky.

V některých zemích je kurz místní měna: dolar stabilní a nediskutovatelný (Kambodža: jeden dolar = čtyři tisíce rielů), jinde se rozevírá šedá zóna přepočtů, kdy za případnou ztrátu můžete vynadat leda svým zakrnělým mozkovým buňkám, které počítaly naposled ve třetí třídě základní školy. Milé jsou platby víz na hranicích, kde bývají na výběr ne dvě, ale hned tři měny a žádný kurzovní lístek. Dobré je věřit intuici a přibalit si kalkulačku.  

Peníze na tělo

Všechny staré dobré rady, jak bezpečně ukrýt cash, tedy všít ho do batohu, nosit na těle v látkovém pásu, rozdělit ho na několik hromádek a každou strčit jinam, aby případný chmaták nesebral všechno, jsou samozřejmě zlaté. Je ale jedna rada nad zlato. Noste s sebou všechno, o co nechcete přijít, a to 24 hodin denně. Peníze, karty, foťák, doklady. Kradou místní a kradou spolucestovatelé. Spícímu známému se do pokoje uprostřed noci vloupal kluk, s kterým předtím celý večer hrál karty, a obral ho o veškerou hotovost a dva měsíce starý digitál. Většina levných guesthousů s bezpečností tolik nenadělá a naučit se otevřít zámek hranou karty zvládne každý.

Takže je možná dobré před cestou myslet i na pojištění proti krádeži. A v každém případě spát s hlavou na vašem jmění jako ve středověku. 

Příště: Co si zabalit do batohu.

Foto: archiv