Singapur je stát, ostrov i město v jednom. Čili co se aktivního odpočinku týče, nedává jeho zeměpisná sevřenost moc na výběr. Z koloniálního centra zbyly dvě ulice; singapurskou čínskou čtvrť má každé druhé město v Malajsii, jen větší a živější; vstup do žraločího podmořského světa na chvilku vyčerpá i dobře postavenou singapurskou rodinku; a z jediné zdejší pláže je překrásný výhled na řetěz tankerů čekající na povel k vjezdu do přístavu.
Singapurci tak ve volném čase dělají prakticky jen tři věci. Chodí nakupovat, hrají golf a telefonují.
"U obchodního centra" je univerzální udání vašeho GPRS. Funguje nejen na prostě informativní úrovni: "Kde se sejdeme?" nebo: "Kde parkuješ?", ale i na širší: "Kde bydlíš?", "Kde pracuješ?" až k osobnímu: "Kde leží tvůj oblíbený golfový klub?" Při jízdě singapurskou nadzemkou se člověk dostane do míst, která by vypadala jako pražský Černý most, kdyby se pražský Černý most povedl. Moderní obchodní centra se rafinovaně rozkládají mezi udržovanými, čistými, bezpečnými paneláky podél dokonale posekaných golfových hřišť. Jenom jich je při počtu jednoho centra na jednu stanici metra - a Singapur má metro všude - trochu moc. 
Všechno vysvětlí pohled na víkendové korzující rodinné klany: obchoďáky v Singapuru, stejně jako v Česku, především rozvíjejí sociální život obyvatel. Mimochodem lanovka, která město spojuje s menším ostrůvkem Sentosa, vede horním patrem obchodního centra.
Vůbec nejčastěji ale uslyšíte: "Haló?" Telefonuje každý, kdykoli, neustále, bezdrátově a narozdíl od Česka tak, aby okolí nelezl na nervy. Telefonování taky stojí žalostně málo, poslední promo akce zdejšího operátora se jmenovala Prvních čtyřicet minut zdarma. Prvních čtyřicet minut každého nového hovoru.
Foto: Tereza Šimůnková
