Na cesty bez iluzí

Každé putování svým způsobem připomíná festival promarněných příležitostí. Spoustu věcí vidíme, ale na plno nenarazíme.
A občas se z cest vracíme plní zážitků, ale jen ve spodním prádle. Obrazně i doslova. Na co si dát pozor?

Krádeže jsou fenomén rozšířený a rozhodně nepatří k veselým zážitkům. Obecná zkušenost říká, že pojištění na takovéto případy je v podstatě k ničemu. Když dojde na „lámání chleba", tak peníze, foťáky, cennosti a podobné věci, které mají nějakou faktickou hodnotu, bývají z pojištění stejně vyjmuté. A velmi často je to v pojistné smlouvě napsané tak miniaturním písmem, že to zjistíte, až když hlásíte okradení. Takže jste bez iluzí a ještě s pocitem tak trochu pitomce. U dalších osobních věcí je hodnota většinou mizivá - a tu osobní hodnotu, kterou to pro vás má, ta je stejně k nezaplacení. Znáte to - ten cestovní talisman, o kterého přijdete, stál 3 koruny, ale pro vás má cenu pokladu. Takže jediná šance se chovat se tak, abyste setkání s krádežemi limitovali. Jak na to ? Cestujte s minimálním zavazadlem, které můžete mít vždy u sebe. A vždy znamená i v přeplněných asijských a afrických autobusech - to samo už určuje jeho rozměry. Važte u každé cennější věci, jestli jí opravdu nutně potřebujete na cesty sebou a jestli se vám pak vyplatí jí hlídat. Vyzbrojte se dobrými zámečky, specializovanými kovovými sítěmi na batoh. Dobrá rada jsou různé „malé zbraně", jako jsou nožíky, slzné nebo paralytické plyny, nicméně opatření po teroristických útocích v podstatě vylučují něco takového propašovat do letadla. Když už se o to pokusíte, tak jedině do odbavovaného zavazadla. Nevěřte nikdy a nikomu, že vám bude věci hlídat. Pozor na staré osvědčené finty, jako je žádost o rozměnění peněz, nejrůznější fingované strkanice na ulici, nabídku sexuálních služeb. Při výběru turistického ubytování si pokoj dobře prohlédněte - jak jde zamykat a jakým směrem se otevírají dveře. Častým trikem bývá pokus o vykradení pokoje během spánku. Doporučením je mít pokoj, kde se otevírají dveře dovnitř a dát si něco za ně - například židli, nebo skleničku, jejíž pád vás probudí. Nic nezkazíte tím, když doklady a peníze budete mít ve spánku pod hlavou. Nesázejte na to, že spíte slabě a každý šramot vás probudí - únava, horko a hučení větráků jsou spolehlivé uspávací prostředky. A pokud se vydáváte do zemí, kde mohou hrozit kapesní krádeže ve větším měřítku, zapomeňte na ledvinky, foťáky přes rameno a velký zlatý řetěz na krku. Peníze ukryjte na těle, pokud možno tak, aby bylo co nejméně nápadné. A rada nad zlato? Před odjezdem si udělejte fotokopii dokladů a víz a schovejte si je jinam, než máte originály. V případě ztráty pasu ušetříte mnoho času.

Tělo na tělo

Je těžké říci, co lze zařadit do této kategorie. Problémem je už to, že čím více na jih putujete, tím se zmenšuje obranný pruh, který kolem sebe potřebují lidé mít. Nám je příjemná vzdálenost metr a více, ale oni se cítí velmi dobře, když mají tělesný kontakt. Neustále. Takže jste opatláváni, poplácáváni a není úniku. To je ale součást kulturní zkušenosti. Horší jsou neodbytní nabízeči všeho možného zboží, nejlevnějšího ubytování, nejlepšího průvodcování atd. Jsou neodbytní, v zemích jako je například Indie, Nepál máte dojem, že se z toho zblázníte. Ale věřte, že i toto je síla zvyku. A pokud nechcete být oslovováni přes míru, tak nezačínejte hovor. Pokud začnete smlouvat o to nádherné tričko, které se vám vůbec nelíbí, tak si ho nakonec s velkou pravděpodobností koupíte, protože v tomto souboji mají tyto národy navrch. A sexuální obtěžování? Platí to, co všude na světě. Neprovokujte. Oblékejte se úměrně místním zvykům a tradici - i když je vedro k padnutí. Neflirtujte, protože to může být bráno jako kladná výzva. A hlavně - snažte se zapadnout co nejvíce mezi místní a nevyčnívat - a budete mít klid.

Vypalování červa

Není třeba propadat panice a před každou cestou se nechat proočkovat skrz naskrz. Každé očkování je zásah do imunitního systému a ne vždy je nutné. Dobré je také sbírat informace o přirozené ochraně a jakémsi rozumném chování. Tedy o světlém oblečení odpuzujícím bodavý hmyz, sítích v případě spaní v přírodních chatičkách, dezinfekci do vody v případě delšího putování mimo civilizaci, pečlivé pozorování návyků místních obyvatel. Moje zkušenost říká, že je lepší cestu konzultovat na specializovaném pracovišti v nějakém větším městě, kde jsou více u zdroje aktuálních informací. A hlavně jim přesně říci, do jaké oblasti jedu, v jakém druhu bydlení budu bydlet, jak se budu stravovat. V případě, že máte nějaké zdravotní pochybnosti během cesty, tak většinou není problém důvěřovat místním medikamentům, včetně těch přírodních. Většinou fungují lépe, než přivezené. Důležité je se hlídat i po návratu. Některé nemoci - například malárie - mají poměrně dlouhou inkubační dobu a tak mohou být přechozeny z důvodu považovaní za například běžnou angínu. Co se týče střevních problémů, tak tam asi nezbývá, než být fatalista. Když začnete příliš pátrat po tom, z čeho jsou jídla zhotovována, jak se myje nádobí, tak to asi na chuti nepřidá. A přitom to jídlo velmi často tak báječně chutná. Myslím, že pozitivní přistup k tomu může často sloužit jako placebo. A Češi jsou specialisty i na jinou léčbu pro tento případ - a tím je „pálení červa" nějakou pálenkou. Často to pomáhá, i když z lékařského hlediska by nemělo, protože naopak alkohol organismus oslabuje.

Nenápadný půvab komunikace

Získání exaktních informací bývá problém. Ať už z důvodu odlišného vnímání času, občas ze škodolibosti „bílého" potrápit. Nebo z častého zvyku v Jihovýchodní Asii, kde je neslušné říci ne nebo nevím. A tak odpověď dostanete vždy, na vás je odhad, jestli pravdivou nebo ne. Je to dle vzoru :"Jede tato loď do bodu A?" „Ano". „A nebo tam jede tato vedle?" „Ano". Máte v zásadě dvojí možnost. Buď se vybavit biblí cestovatelů Lonely Planet, která je hodně podrobná a lze v ní informace ověřovat. A nebo jít vlastní „nezávislou" cestou, která je trnitá. Občas dojedete jinam. Občas přijedete ve zcela jiný čas, než jste byli informováni. Ale odkryje se vám svět místního jazyka, kontaktu s lidmi a odhadu, kdo říká správné informace a kdo nikoliv, sbírání nápisů v místním písmu. A občas výbuch vzteku a bezmoci, proč všude na světě nemohou existovat přesné jízdní řády a sofistikované informační kanceláře. Ale o tom v části poslední.

Za drogy i trest smrti

Je dobré si na cestách neustále opakovat, že drogy jsou cesta do pekla. Že vám nic neříkají? To neznamená, že se k peklu nemůžete přiblížit. A hlavně, v některých zemích jihovýchodní Asie jsou za držení i malého množství drog udělovány tresty smrti. A jen malou útěchou je to, že cizincům se trest obvykle sníží na „pouhé" doživotí. Takže - pozor na nejrůznější plážové večírky. Pozor na to, že například marihuana může být součástí i experimentální kuchyně, takže jedete „na výlet", aniž byste chtěli. Taková praxe je častá na ostrovech jižního Thajska a jejich koláčcích. Pozor na nabídku s někým neznámým se dělit o pokoj, abyste ušetřili. Nevíte, co má v batohu, a levné ubytovací kapacity bývají nárazově podrobovány přepadovým kontrolám od policie. A pokud váš spolubydlící bude rychlejší než vy a odloží si své kompromitující zboží do vašeho batohu, je na velký malér zaděláno.

Ponorka, věrný přítel člověka
Většinou dříve nebo později přijde. Všichni kolem vás vám lezou krkem, máte chuť okamžitě odjet domů, nechápete, proč jste vůbec na cestách. V té době nepropadejte panice a rozhodně nelámejte hůl. Takové pocity k cestování patří a hlavně chodí po sinusiodě. Takže když vydržíte, tak dříve nebo později opět naleznete svojí psychickou rovnováhu. A to za to stojí, ne?

Autor: Zuzana Suttnerová

Foto: J. Suttner