Zapadlé rybářské vesnice s dřevěnými kostelíky, neprostupné pralesy nebo pobřežní písečné duny, na nichž se pasou stáda krav. Některá zákoutí chilského souostroví Chiloé se od první poloviny 19. století, kdy se tu na své cestě kolem světa zastavil slavný přírodovědec Charles Darwin, téměř vůbec nezměnila. A stejné je i zdejší deštivé počasí, kvůli kterému se tu Darwin mohl cítit jako ve své rodné Anglii.
Darwin dorazil s lodí Beagle k břehům Chiloé v listopadu 1834 a zkoumáním místní divoké přírody strávil několik měsíců. "Tato vlnící se lesnatá částečně obdělávaná krajina připomínala mi zapadlá místa v Anglii, a proto mě velmi upoutala," popsal britský přírodovědec souostroví po svém návratu do Evropy. A dnes zdejší krajina připomíná anglický venkov snad ještě více než v Darwinových dobách - většina hustých pralesů totiž postupem času musela ustoupit polím nebo pastvinám a souvislý pás původní vegetace se zachoval pouze na západním pobřeží hlavního ostrova Isla Grande de Chiloé.
Na ostrovy, kde žije přes 150 tisíc obyvatel, nevede ani dnes žádný most, a spojení s chilskou pevninou proto musejí zajišťovat velké trajekty jezdící přes úžinu u městečka Chacao. Cesta, při které se kolem lodi prohánějí tuleni, je sice romantická, ale tento způsob dopravy má i své mouchy - když se místní dopravci rozhodnou stávkovat, nemáte prakticky žádnou šanci se z ostrova dostat zpátky na pevninu.
Ancud: slavný škuner u velrybí kostry
První zastávkou bývá pro většinu turistů přístav Ancud ležící na severu ostrova necelých třicet kilometrů od Chacaa. Zdejší hlavní atrakcí jsou organizované výlety ke koloniím tučňáků a také muzeum, na jehož zahradě stojí historický škuner Ancud, který sehrál významnou roli v chilské expanzi směrem na jih.
Loď se v roce 1843 právě odtud vydala na dobrodružnou plavbu k Magalhaesovu průlivu, kde členové výpravy vztyčili chilskou vlajku a celá oblast tím byla připojena k Chile. Nedávno přibyl do zahrady ancudského muzea ještě jeden zajímavý exponát. Hned vedle slavného škuneru si lidé mohou prohlédnout 25 metrů dlouhou kostru velryby, která tu v roce 2005 uvízla na mělčině. Na rozdíl od té z Národního muzea ale není složená a její obří žebra a obratle se tu povalují jen tak na zemi.
Rybářské domky na kuřích nožkách
Největším turistickým lákadlem Chiloé jsou však desítky dřevěných kostelíků, jejichž strohá průčelí bývají často natřena velice křiklavými barvami. Největší z těchto staveb, které se dostaly i na prestižní seznam UNESCO, najdete v přístavu Castro, který je hlavním městem celého souostroví. V Castru narazíte i na další ukázku typické chilotské architektury - na několika místech se tu zachovaly takzvané palafitos, což jsou pestrobarevné rybářské domky stojící nad vodou na dřevěných kůlech. Ne všechny palafitos už dnes ale slouží svému původnímu obytnému účelu, v jednom z nich najdete například hostel, v dalším zas moderně vybavené fitcentrum.
Po stopách Darwinova psa
Při cestování po ostrovech musí člověk bohužel stále počítat se zlomyslností místního nevyzpytatelného počasí, které je, slovy Darwina, „v zimě hanebné a v létě jenom o něco málo lepší". Pravděpodobnost, že se uprostřed vašeho výletu spustí silný liják, je tady poměrně vysoká, ale ani to by vás nemělo odradit od důkladného prozkoumání místní krajiny. Nejkrásnějším koutem celého souostroví je národní park ležící na Isla Grande u Tichého oceánu, kde se buď můžete ubytovat, nebo sem zajet během jednodenního výletu z Castra.
Při troše štěstí tu narazíte i na některé endemické druhy živočichů, jako je například pes Darwinův, kterého autor evoluční teorie právě na Chiloé objevil. A to dosti brutálním způsobem - využil chvilkové nepozornosti tohoto zvířete, rozbil mu lebku svým geologickým kladívkem a spolu s dalšími vzorky přírodnin ho pak dovezl do Evropy. Ve vesničce Cucao, odkud je přístup do parku nejsnazší, pak stojí za návštěvu také původní indiánský hřbitov, na kterém duše zemřelých ochraňují dřevěné domečky postavené nad hroby.
Pozor na vdovy a bazilišky!
Díky izolaci od okolního světa se na Chiloé do dnešních dní dochovalo mnoho původních zvyků, jídel i nápojů, které jsou zcela odlišné od těch, na něž jsou zvyklí obyvatelé kontinentálního Chile. Samostatnou kapitolou je pak obrovské množství mytologických bytostí, které na ostrovech „potkáte" doslova na každém kroku. Do lesů mezi pařezy láká mladé panny kulhavý skřet Trauco, na plážích tančí krásná Pincoya, v domech řádí krvežízniví bazilišci a po vesnicích se potlouká vdova-nymfomanka, která omračuje muže svým smrdutým dechem.
Nezbývá než doufat, že odtud tyhle skřítky a víly navždy nevyženou nadnárodní společnosti, které berou živobytí místním rybářům zakládáním obřích lososích farem, ani stavební firmy, které už si brousí zuby na výstavbu téměř tři kilometry dlouhého mostu, který má spojit Chiloé s pevninou.
| Několik praktických informací: |
 Poloha Souostroví Chiloé leží zhruba 1 100 kilometrů od chilské metropole Santigo. Skládá se z Isla Grande de Chiloé a dalších 40 ostrůvků, z nichž 35 je obydlených. Na Chiloé se nejlépe dostanete linkovými autobusy z velkého přístavu Puerto Montt. Spoje jezdí poměrně často a na trajektu ani nemusíte vystupovat. Také doprava přímo na Isla Grande a dalších ostrovech funguje velmi dobře. Mezi ostrovy jezdí menší trajekty, které jsou pro pěší zadarmo. V turistické sezoně vyrážejí z Chiloé lodě i jižním a východním směrem. Typickým chilotským jídlem je curanto (směs mořských plodů, kuřecího, vepřového, jehněčího a hovězího masa a brambor) nebo bramborové placky milcaos. Vyzkoušet byste měli i některý z místních likérů a jablečnou chichu, což je obdoba anglického cideru. Nákupy Milovníky suvenýrů určitě uspokojí tržnice v Castru. Najdou tu nejen velký výběr pletených čepic, rukavic a svetrů, ale místní kulinářské speciality. |
Foto: autor
