Asi je u nás málo kouzelnějších míst než Karlova Studánka v Jesenících (800 m n. m.), údajně lokalita s nejčistším a nejzdravějším ovzduším u nás. Jsem náchylný tomu věřit.
Malé lázně s velmi omezeným automobilovým provozem leží uprostřed lesů v srdci hor (a v tomto případě to není planá fráze), v kotlině, kterou protéká 13 kilometrů dlouhá Bílá Opava. Ta pramení na jižních svazích Pradědu a u Vrbna pod Pradědem ústí do Střední Opavy, jedné ze zdrojnic řeky Opavy. No, ona vlastně kotlinou jen tak neprotéká. Ona zurčí, šumí, skáče v peřejích a padá ve vodopádech. A přímo v Karlově Studánce do ní spadá i vodopád umělý, zato však pořádně vysoký a rachotící. A díky vodou oplývajícímu kraji „funguje" stále, ne jen na stáhnutí „splachovadla", jako je tomu v Hřensku na divoké říčce Kamenici.
Původně zde uprostřed lesů byla jen malá železářská osada Hubertov. Po porážce stavovského povstání získali v roce 1621 Bruntálské panství včetně části Jeseníků jako konfiskát němečtí rytíři.
Již v 17. století se zde prováděly první pokusy s využíváním zdejší železité kyselky k léčebným účelům, ale lázně zde vznikly až později. Hlavním impulsem se stal spis o léčivých pramenech v habsburské říši od významného balneologa von Cranze z roku 1777. Ten totiž zdejší železité prameny náležitě vychválil. Velmistr řádu německých rytířů Maxmilián II. František (syn císařovny Marie Terezie) si rychle uvědomil, jaký potenciál se v údolí Bílé Opavy skrývá. Roku 1780 podchytil první léčebný pramen pro vodoléčebné účely a roku 1785 zde postavil první lázeňský dům.
Lázně Tamazpátky
To však ještě lázně nebyly známy pod svým dnešním názvem, ale říkalo se jim Freudenthaler Saurbrunn, ale ještě častěji Hinnewieder. To bylo poněkud zlomyslné, ale docela vtipné. Ubytovací prostory totiž zpočátku chyběly a u pramenů stály pouze dřevěné domky s dřevěnými vanami pro léčivé koupele. A tak se většina lázeňských hostů ubytovávala v nedalekých vsích Ludvíkov a Malá Morávka a na léčebné kůry museli do lázní docházet. Chodili tedy „tam a zase zpátky", čili německy hin a wieder.
Jméno podle Napoleonova přemožitele
Dnešní jméno lázně získaly až v roce 1803, a to na počest dalšího velmistra řádu (od roku 1801), arcivévody Karla Ludvíka, vnuka Marie Terezie a bratra císaře Františka II. Karel Ludvík však byl hlavně válečník, a titul velmistra mu byl zřejmě příliš těsný a poklidný. Proto se ho již v roce 1804 vzdal ve prospěch svého mladšího bratra arcivévody Antonína Viktora.
Již předtím se Karel Ludvík proslavil reorganizací rakouské armády a úspěšnými boji proti revoluční Francii a ve svých vítězstvích pokračoval i poté. Porazil Francouze v roce 1805 u Calgiera, což však bylo zmařeno prohrou jeho císařského bratra u Slavkova. Nikdo mu už ale nevezme, že se stal prvním vojevůdcem, který dokázal porazit přímo Napoleona. Stalo se tak dne 21.5. 1809 v bitvě u Aspern a o den později u Esslingenu. Po nerozhodné bitvě u Wagramu však uzavřel s Napoleonem příměří a spletitosti politiky jsou takové, že nakonec dokonce zastupoval Napoleona při jeho sňatku na dálku s habsburskou princeznou Marií Luisou.
Poklidné lázně jsou tedy pojmenovány po jednom z nejoblíbenějších vojevůdců napoleonských válek. Ani vlastní zakladatel lázní však nepřišel zkrátka a byl po něm pojmenován alespoň Maxmiliánův pramen a další pramen byl pojmenován po Antonínu Viktorovi. Pramenů zde ovšem bylo a je více. Zdejší kyselka se po jistý čas dokonce plnila i do keramických lahví a rozesílala do okolních měst. K léčbě se však zpočátku nevyužívala jen zdejší voda, ale také ve značném množství mléko a ovčí syrovátka.
Sídlo velmistrů
V průběhu 19. století se Karlova Studánka stala velmi populárními klimatickými a vodními lázněmi pro celou habsburskou říši. Může se nám to zdát paradoxní, že z Rakouska se jezdilo kvůli zdraví „do hor" do Slezska, ale bylo tomu tak. Jistě k tomu přispěly i faktory společenské, protože z Karlovy Studánky se stalo rovněž letní sídlo velmistrů německých rytířů, a ti byli vždy úzce spřízněni s panujícím rodem.
Největší rozkvět lázně zaznamenaly na počátku druhé poloviny 19. století, ale dařilo se zde i později. Po záboru pohraničí po Mnichovské zradě v roce 1938 však byl majetek německých rytířů nacisty zkonfiskován a v roce 1945 pro změnu znárodněn.
V současné době se zde klimatickou, inhalační a rehabilitační léčbou léčí především nemoci dýchacího ústrojí a cévní nemoci. Nedílnou součástí léčby je krásná příroda a s ní souznící architektura. U té se nyní zastavíme.
Architektura dřevěná a respektující
Málokde se v lázeňských místech zachovala tak přirozená a neokázalá architektura. Ta zdejší vychází z tradic dřevěného stavitelství Jeseníků a zároveň též z typicky lázeňských tradic citlivé klasicizující architektury. Stavby se zde přizpůsobily rázu krajiny a snad proto působí tak příjemně.
Největší urbanistický rozvoj lázně zaznamenaly ve 30. a 40. letech 19. století, kdy zde působil řádový stavitel Anton Onderka. Ten postavil celodřevěný Knížecí dům s uměřenými antikujícími formami a téměř zámeckým interiérem a dřevěný lázeňský (hudební) salon s půlkruhově ukončeným závěrem, lemovaným bílými dřevěnými dórskými polosloupy. Dnes je to salon hudební, ale původně byl určen k léčebnému podávání mléka. Ze zděných staveb Onderka vytvořil kostel Panny Marie Uzdravení nemocných a Sloupový dům. 
Další výrazná stavba - Letní lázně - vznikla až na konci 19. století. Je zdobnější, ale i ona svými proporcemi a materiálem (dřevo) respektuje zdejší zvyklosti. V místní části Hubertov, s loveckým zámečkem velmistrů, stojí osmiboká dřevěná kaple sv. Huberta z poloviny 18. století. Stavělo se i ve 20. století; v letech 1929-1931 byl postaven Lázeňský hotel.
Geologická zahrádka
V příjemně komponovaném lázeňském parku najdete jak pavilon s pramenem, tak „geologickou zahrádku", čili soubor balvanů a kamenů s popisy. Díky ní si uvědomíme, jak složitým geologickým vývojem zdejší hory prošly. Dozvíte-li se však, že jde o jedinou takovou expozici v přírodě v republice, už dávno to není pravda a v samotných Jesenících jich je již několik.
Odtud až na Praděd
Vydat se můžeme samozřejmě z lázní do okolí. Karlova Studánka je totiž jedním z východišť na druhý nejvyšší vrchol České republiky - Praděd (1492 m n. m.). Vychází odtud také řada naučných stezek a turistických tras, mimo jiné na známé Petrovy kameny nebo k vodopádům Bílé Opavy.
Ach ano, lázeňské oplatky zde také dostanete a posedět si můžete jak u kávy v roztomilých kavárničkách, tak uvolněněji u klobásy s pivem u parkoviště přímo u vodopádu.
Foto: Vladislav Dudák
