Kuba, to je karibský komunismus: málo masa na talíři, o to více sexu a především hudba a tanec, všude kolem vás. Temperament a atmosféra na vás dýchají na každém kroku, kolem vyhrávají muzikanti. Bary mají neopakovatelnou atmosféru, všichni se baví, tančí a tančí.
První, co vás při příletu zarazí, je dvojí kubánská ekonomika. Na ostrově existují dvě oficiální měny: peso convertibile (CUC), turistická měna, která má hodnotu asi 1 USD a běžný Kubánec se k ní nedostane. Peso nacionále (CUP) je naopak pro řadové Kubánce. Turista jej může také používat, ale prakticky za něj dostane jen přídělové potraviny v omezené míře nebo levnou zeleninu na tržišti. 1 CUC je asi 24 CUP. Každý Kubánec tedy hledá způsob, jak se uživit (průměrný plat je měsíčně asi 15 -20 dolarů), proto se prodává načerno cokoliv.
Pozor! Kuba, to nejsou pláže ve Varaderu, kde obyčejného Kubánce v podstatě ani nepotkáte. S reálnou Kubou nemá toto středisko pro turisty, oplývající obrovským luxusem, nic společného, v plánu návštěv jej klidně vynechejte. Doporučujeme hledat ubytování v tzv. „casa particular." Jedná se o ubytování přímo v bytě kubánské rodiny a dá se přirovnat k rodinným penzionům. Hodně může pomoci paní Helena Rodriguéz, Češka, pracující na naší ambasádě v Havaně a žijící už více než 40 let na Kubě (bližší podrobnosti v tabulce pod článkem).
Hasta la victoria siempre - Navždy, až do vítězství
Kubánská krajina je protkána billboardy, většinou se na nich usmívá vousatá tvář Fidela Castra nebo národního hrdiny Che Guevary. Všude hesla jako „Patria o Muerte, venceremos" (vlast nebo smrt, zvítězíme), „Socialismo o Muerte"(socialismus nebo smrt). Prostě tvrdá komunistická diktatura. Kubánská televize vysílá většinou informace o revoluci, mnohahodinové projevy Fidela či jihoamerické dvousetdílové telenovely.
Osmdesát procent vlaků má zpoždění. Dvacet procent vůbec nejede
Doprava je zážitkem i dobrodružstvím. Na ostrově je zoufalý nedostatek aut a autobusů, na každé křižovatce stopuje plno domorodců, dokonce existují dopravní komisaři ve žlutých uniformách (amarillos - žluťásci), kteří zastavují auta a umisťují stopaře. Většinou jde o staré náklaďáky, někdy traktory nebo zvířata s valníkem, ve městech speciálně upravené kamióny. Cestujete na otevřené korbě za minimální cenu a ještě si popovídáte. Ještě horši je to s dopravou po jednotlivých provinciích, občas projede náklaďák s přidělanými lavicemi a to je vše.
Havanou projíždějí monstra dlouhé snad dvacet metrů. Lidé jim říkají camellos, nesou však hrdý název „metro-bus. Jedná se o tahače se speciálně upravenými návěsy pro přepravu cestujících. Jezdí do posledního místečka úplně našlapané a málokdo s cizinců najde odvahu do téhle hrůzy nastoupit. Nedivte se, když například uvidíte jet na motorce čtyři cestující. Jedna slečna sedí na řídítkách čelem k řidiči a zbývající za ním. Policie jen přihlíží, zřejmě to není nic zvláštního, co by je dokázalo vyvést z míry. S pohonnými hmotami se musí přece hospodařit. Po cele Havaně je vůbec horor jezdit, všichni hlasitě troubí, pokřikují, všude se pletou cyklisté, chodci, děti a zvířata. Semafory, světe div se, jsou umístěné za křižovatkou.
Co v Havaně vidět?
Rozhodně si nenechte ujít prohlídku Musea de la Revolucion a věnujte jí minimálně půl dne. Čeká vás zajímavá sonda do kubánské historie. Stará Havana podstupuje v současnosti kompletní rekonstrukci a před nedávnem byla vyhlášena UNESCEM památkou světového kulturního dědictví. Jedním z nejkrásnějších míst je Plaza de la Catedral. Nezapomeňte navštívit bar La Bodeguita del Medio, kde popíjel slavný koktejl Mojito sám Ernest Hemingway.
Budete-li mít možnost, navštivte výrobnu kubánských doutníků. Vstupné stojí sice 10 dolarů a ani nesmíte fotit, ale je to zážitek. Zní to neuvěřitelně, ale všude kolem vás je ten nejlepší tabák a kubánské doutníky jsou samozřejmě ty nejlepší na světě. Jde asi o kombinaci unikátního podnebí, minerálního složení půdy, postupu výroby a fermentace, ručního zpracování celého procesu. Mezi nejznámější značky patří Cohiba, Monte Cristo. Kohoutí zápasy jsou také velkým zážitkem, ale jen pro otrlejší povahy. Krev, sázky a planoucí vášně, to vše shlédnete kolem malé kulaté arény. Zkrátka, jiný kraj, jiný mrav.
Mámino krokodýlí maso
Pokud máte chuť na pravé kubánské jídlo, opusťte hotel a vydejte se do tzv. paladeres, což jsou malé soukromé restaurace nabízející tu pravou kreolskou kuchyni. Většinou vám výborně připraví rybu, krokodýlí maso nebo nějakou jinou specialitu. Hovězí je Fidelem zakázáno, krav není mnoho a jsou na mléko, ne na maso. V turistických restauracích je draho a personál se nepřetrhne.
Asi nejtradičnějším pouličním pokrmem je známá pizza se sýrem, pizza noc quesso. Je výborná a neochutnat ji by byl doslova hřích. Někdy se prodávají varianty se šunkou nebo s rajčaty (con jamón, con tomates). Pizza chutná u každého stánku trochu jinak, proto zkoušejte a zkoušejte.
O kubánské kávě by se dala napsat celá kniha. Její příprava je doslova rituál, na jehož konci je malá porce nesmírně silného, velmi sladkého moku. Ovšem překonávající všechna očekávání. O světoznámých míchaných nápojích jako jsou Cuba Libre, Mojito či Daiquiri je zbytečné psát.
Salsa - život ve víru tance
Na Kubě se žije hlavně v podvečer a v noci, kdy příjemná teplota umožni lidem vyjít do ulic, korzovat podél moře. Všude kolem vás zní hlasitá muzika a lidé se pohupují do rytmu. Národním tancem je tady salsa (v překladu omáčka). Právě salsa je žhavý, strhující a temperamentní tanec, pálivý, jak omáčka s kubánským kořením. O tomto tanci se říká, že má tolik stylů, kolik lidí ho na světě tančí. Jaký tedy je? Můžete být laškovný, smyslný, něžný, romantický. Plný energie, vášně, rafinovaných figur. Salsa není tanec, ale život nebo přinejmenším životní styl. Musíte vidět, musíte zkusit.
A právě taková je Kuba. Veselá, živá, ale chudá, Krásná. zajímavá, ale i jednoduchá. Hezká příroda, průzračné moře, ale i prázdné, opuštěné pláže.
| Několik důležitých údajů: |
| Cestovní doklady: Občané Česka musí mít cestovní pas s platností minimálně době pobytu v zemi. Turistické vízum se uděluje v podobě turistické karty. Poplatek je 630 korun; vystaví na počkání na ambasádě, při odletu z Kuby se platí letištní taxa 25 CUC.
PESO CONVERTIBLE = cca 21,62 Kč. Kontakt: Helena Rodriguez |
Měna: PESO NACIONALE = 0,90 Kč, Foto: Profimedia
