Northland je protáhlý kus Severního ostrova ležící na jeho úplném severu. Je synonymem krásných pláží a vodních radovánek.
Potápění u Poor Knights Islands patří mezi deset věcí, které by člověk měl na Novém Zélandě zažít. Zároveň je to prý nejlepší subtropické potápění na světě, a tak v našem seznamu aktivit nemohlo chybět.
Voda měla okolo dvaceti stupňů a byla plná života. Mezi největší zážitek určitě patřila jeskyně, ze které postupně vyplavali tři velcí rejnoci. Ostrov sám o sobě je také nádherný a je to jedna ze zdejších přírodních rezervací, kam se nesmí vkročit, nic si odtamtud odnést, natož zabít jakéhokoliv živočicha. A tak jsme museli vydržet i bodání místních komárů.
Večerní náplň byla plně relaxační. Jdeme si odpočinout do geotermálních lázní, které jsou na Zélandu velice populární. Na mnoha místech vytékají ze země teplé prameny a lidé je odedávna využívají. Ngawa Hot Springs, které jsme navštívili, jsou zcela neprávem stranou zájmu turistů. Sice neposkytují komfort, jakým se mohou chlubit lázně na jiných místech ostrovů, zato krom takřka rodinné atmosféry drží jeden unikát.
Jsou to jediné horké prameny na Zélandu, které vyvěrají obarvené do různých odstínů od mléčně bílé přes žlutavou do téměř černé barvy, vlivem rozpuštěných minerálů. Návštěvník může vystřídat několik malých pojmenovaných bazénků obložených dřevem, kde krom barvy může vybírat především podle teploty. Ta se pohybuje v rozmezí od 28 do 49 °C. Ten nejteplejší ovšem je jen pro opravdové milce horké vody, nám se do něho podařilo namočit pouze kotníky, pak jsme bolestí ucukli.
Jeden z nejdůležitějších novozélandských státních dokumentů je smlouva z Waitangi, zaručující práva a ochranu původnímu maorskému obyvatelstvu. Názory na tuto smlouvu, ačkoliv byla podepsána již roku 1840, jsou mezi obyvateli ostrovů stále rozporuplné.
Přesto je místo podpisu smlouvy opečováváno s úctou a je možné toto historií nasáklé prostředí navštívit a zúčastnit se zde vystoupení představující tradiční maorskou kulturu.
Cape Reinga je na samém severu Nového Zélandu, ovšem magickým přívlastkem nejsevernější se může pochlubit Nord Cape, který je ještě o pět kilometrů severněji. Ten je ovšem z pevniny nepřístupný, proto jsme navštívili právě Cape Reiga.
Tento mys má hluboký význam v maorské mytologii, neboť je to „Místo odchodu". Zde začínají svou pouť duše mrtvých za dušemi předků do Havaiiki, obdoby toho, čemu západní kultura říká ráj. Již samotný průchod smuteční branou od parkoviště do upraveného areálu za zvuků záhrobních melodií, které vyprovázejí duše zemřelých na jejich cestu, je zážitkem.
Pohled na mraky líně se převalují přes hřeben, na jehož konci stojí maják, je fascinující. Tajemnost místa dokreslují neuspořádané vlny, jdoucí všemi směry a přelévající se jedna přes druhou. Doslova se tu totiž srážejí vody Tasmanova moře s rozbouřenými vodami Tichého oceánu a vytvářejí tu obávané proudy.
Odtud je to již jen kousek k písečným dunám u Te Paki, které jsou vysoké, velmi strmé a přímo vybízejí ke zdolávání.
Právě zde je velmi populární surfování na dunách. Proto dlouho neotálíme, odvazujeme své kajaky a už šlapeme bosky v písku vstříc prudkým svahům. Vyjít svah se sklonem přes 60° s lodí na zádech a ještě k tomu bořícím s pískem je takřka nadlidský výkon. Sjezdík po "Minisahaře" však stojí za to.
Konec našeho cestování se přiblížil takřka nadzvukovou rychlostí. Dva a půl měsíce výletů, sportování nebo jen prostého pozorování noční oblohy, na které se vyjímá Jižní kříž, je pryč. Vzpomínky na někdy až bizarní setkání s příjemnými obyvateli Nového Zélandu či Aotery, jak ostrovům říkají Maoři, však nesmazatelně zůstanou v našich myslích.
Další informace o projektu najdete ZDE.
Foto: H2Omaniaks
