NY ALESUND: Blížíme se k <span>civilizaci</span>

Ráno bylo podobné jako to včerejší. Po zabalení tábora se suneme na úplný konec údolí, kde začíná nástup na další děsivý ledovec. Kopce vytvořené morénami jsou nemilosrdné, sklon je minimálně 45 stupňů. Ale nemáme na výběr.

Hned od začátku je svah tak prudký, že lyže ani s tuleními pásy nestíhají. Takže lyže do stromečku a doslova po centimetrech se hrabeme nahoru. Navíc zase fouká, a tak opět mrzneme. I Eric naříká, že je hrozný mráz a že na něm všechno mrzne. Nevím, kolik zastávek dnes po cestě vydržíme. Je to začarovaný kruh - rvete saně a toužíte po chvilce odpočinku, ale když zastavíte, vaše upocené tělo okamžitě i v péřovce prochládá a mrzne.

Kolem poledne jsme na vrcholu, sedlo je opět vpravo a naštěstí opět zalité sluncem. Mám to opravdu na doraz. Svalím se na saně a rychle piju první doušky teplého čaje. Řešíme s Erikem, co dál. Colin je znovu hluboko pod námi. Musíme na něj počkat, takže pěkně mrzneme. Mrznou nám i nohy, jak máme za poslední dny propocené boty. Nakonec se Colin objevuje. Má velký otlak na patě a potřebuje ošetřit. To já jsem v tom o trochu napřed - už to nevnímám, protože půlka otlaků je do krve stržená. Já s Erikem jsme už ale tak promrzlí, že nemůžem čekat a vyrážíme dál. Je to sice z kopce, ale dnes žádné sáňkování. Sníh je velice hluboký a také dost rozježděný od sněžných skútrů. Poctivě si to tedy odšlapeme až dolů.

Na konci jsou labyrinty v moréně tak divoké, že shazuju lyže, dávám je na saně a opatrně přelézám prudké svahy - někdy i po čtyřech. Konečně jsme dole. Odměna stojí za to. Sluncem osvícený Templfjord, celý zamrzlý. Na jednom konci je otevřené moře, na druhém stěna ledovce a hádejte, co je uprostřed - zamrzlá plachetnice, které se kouří z komína. Je v ní holandská posádka, která je tu dobrovolně uvězněná až do té doby, než záliv rozmrzne. Místní "cestovky" sem pořádají s turisty neohrožené expedice na skútrech. Z Longyearu je to sem jen pouhých padesát kilometrů, což je při pomalé jízdě něco přes hodinu jízdy. Na lodi pak vždy dostanou malé pohoštění a pečou tu i výborný perník - dostali jsme malou ochutnávku zdarma.

Pokračujeme napříč celým fjordem až na další břeh. Tam nás vítá bivakovací chatička, kterou po dlouhé cestě napříč pohořím nepohrdneme. Sotva se do ní nastěhujeme, zastavují u nás dva sněžné skútry. Přijela na kontrolu patrola z úřadu guvernéra. Když si sundají helmy, poznáváme v jedné ze dvou žen úřednici, která s námi na začátku expedice vyřizovala všechna potřebná povolení. Je překvapená, že jsme už tak daleko a že jsme v pořádku. Nabídneme jim čaj, který se už vaří, a na oplátku dostáváme čerstvě napečené koláče, které mají s sebou k svačině. Jsou výborné, když vidí náš apetit, nechávají nám je všechny. Než dopijeme čaj, je krabice prázdná.

Ani dnes nevařím večeři. To by mě ráno ani nenapadlo, jaká mě večer čeká hostina! Myslím, že jsme si ji všichni plně zasloužili. Úřednice po čaji a povídání odfrčely zpět do Longyearu. Mají to tam opravdu kousek, to my to půjdeme ještě dva dny.

Tak dnes vás zdravím z útulné chatičky, venku zase mrzne, ale tady je krásně teplo a všude sušíme naše promrzlé věci.

Foto: archiv Václava Sůry

Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himálaji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html, www.vaseksura.com/.