OBRAZEM: Česká plachetnice <span>Panta Rhei</span> už brázdí moře

Největší v Česku postavená jachta Panta Rhei má za sebou první desítky námořních mil. S ambicí obeplout svět zatím brázdí moře kolem Evropy. Odstartovala minulý týden z polského přístavu Świnoujście, aby na přelomu září a října zakotvila u břehů Sardinie. Reportér on-line deníku TÝDEN.CZ byl několik dní na palubě.

ČTĚTE TAKÉ: Kapitán Panta Rhei: Plavba kolem Evropy je maturita

Přesně šest let trvalo, než Panta Rhei - v překladu něco jako vše plyne - poprvé dosedla na mořskou hladinu. Více než jednadvacet a půl metru dlouhá plachetnice s předním stěžněm vysokým jako sedmipatrový dům ještě předtím absolvovala sladkovodní cestu z Prahy po Vltavě, Labi, přes plavební kanál Havola-Odra do polského přístavu Świnoujście. Tam poprvé "ochutnala" i slanou vodu.

Naprostou většinu lodních součástek navrhoval a vyráběl duchovní otec projektu Panta Rhei Jaroslav Vorel. Původní profesí stavař se podílel i na strojařských a zámečnických pracích na padesátitunové jachtě.

Jako kapitán lodi musí Jaroslav Vorel (vlevo) řešit i problémy, které se vyskytnou během plavby. Poruchu motoru - jak se později ukázalo - zapříčinily špatně fungující olejové filtry hydrauliky. V německém přístavu Sassnitz na východoněmeckém ostrově Rujana, kdysi tak vyhledávaném českými turisty, musely být nakonec nefunkční filtry vyměněny.

"Nejdřív napnout bezan, pak hlavní plachtu, kosatku a genu," zavelel kapitán. Do plachtoví o ploše téměř tři sta metrů čtverečních se opřel vítr, plachetnice se naklonila na pravobok (též starbord) a její rychlost za chvíli atakovala hranici devíti uzlů - takřka sedmnácti kilometrů v hodině. "A to jsme jeli na protivítr," glosoval plavbu později kapitán.

Panta Rhei může jet i "bez kapitána". Řízení totiž v klidných vodách hravě zajistí autopilot. V kokpitu lodi za kormidlem přístroje právě ukazují následující údaje: kurs 278°, protivítr 6,4 uzlu a rychlost lodi 6,2 uzlu - o ni se právě stará motor s 215 koňskými silami -, hloubka moře 17,4 metru.

"Pojedeme přes noc, nebo zakotvíme ve Stralsundu?" Spolumajitel jachty Tomáš Ječný právě řeší s kapitánem další scénář plavby. Po chvíli je rozhodnuto: pojede se přes noc, směr Warnemünde. "Do Stralsundu totiž vede jen úzký a mělký kanál a mohli bychom mít problémy s hloubkou," vysvětluje Tomáš Ječný. Panta Rhei potřebuje kvůli bezpečné plavbě hloubku alespoň čtyři metry, to kvůli ponoru. 

Za chvíli bude Panta Rhei ve tmě na moři zcela osamělá.

Plachetnice právě minula majáky v přístavu Warnemünde, kousek nad německým hanzovním městem Rostock, s nímž je kotviště spojeno vodním kanálem. "Řízení provozu, tady jachta Panta Rhei," ohlásil kapitán svou loď u přístavní správy. Ke klidnému zakotvení však ten večer došlo až o několik hodin později. Do přístavu se totiž vřítila bouře, v níž nebylo možné přirazit ke břehu a Panta tak musela vyjet zpět na volné moře.

Ze Sassnitz cestovaly společně s posádkou octomilky. K nim se pak ve Warnemünde připojila i slunéčka. Z černého pasažérství je nikdo neobvinil.

Na Panta Rhei může v šesti kajutách pojmenovaných podle šesti kontinentů nocovat až dvanáct pasažérů. Na palubě jsou dva záchody, dvě sprchy i salon s kuchyní o rozměru čtyřiceti metrů čtverečních.

Z Libeňského ostrova až na světová moře. První část snu majitelů už jim Panta Rhei splnila. Jeho součástí je však i touha jednou obeplout svět.

Foto: Martin Samek