Borneo je třetí největší ostrov na světě, velký jako tři Británie a jedno Irsko dohromady, a jestli se o Irsku říká, že na venkovských cestách nepotkáte živou duši, na Borneu nenajdete ani ty venkovské cesty: je totiž celé zarostlé hustou vlhkou pravěkou džunglí. Až na domorodé kmeny lovců lebek si do pralesa nikdo moc netroufá, ostatně jak taky, když silnice vedou jenom podél pobřeží. I do proslulého národního parku Gunung Mulu se musí letadlem. Člověk by tedy čekal, že se vlády nad pralesem ujme někdo, kdo má na život v něm patent a vybavení, "skoro-člověk", opičí muž, orangutan. Jak se dalo čekat, člověk vlkem i orangutanovi.
Pytláctví má zde kulturní kořeny. Ačkoli se malajsijská vláda snaží vesničany přesvědčit, že orangutan není na hraní, v psích klecích vedle chatrčí se pořád objevují nová mláďata. To ne my, to Indonésani, přešli džunglí přes hranice, zpravidla se brání majitel batolecího lidoopa, protože dobře ví, že za mrtvého orangutana může jít sedět. 
Sedět někdy jde a někdy nejde, když to vypadá, že mezi psem na řetězu a orangutanem na řetězu není úplně přesně schopen pochopit rozdíl. Mrtvé samici v pralese ale může být jeho inteligenční kvocient dost ukradený. Mimochodem - malé opičky se na provaz ve vesnicích uvažují zcela běžně.
Orangutan to na Borneu vůbec nemá lehké a zahraniční organizace se předhánějí, kdo a jak mu pomůže. Jako většina dobrovolnické práce ani tahle není zadarmo.
Nejznámější bornejská rehabilitační stanice Sepilok na východě ostrova si za dva měsíce vaší práce naúčtuje 
Orangutaní rehabilitace znamená, že bezprizorní mládě nejenže nenecháte chcípnout hlady, ale naučíte ho všem fíglům, které by ho za normálních okolností učila jeho matka. Dobrovolníci opičáky krmí, koupou, suší, mazlí a věší za tlapy na lano, aby se naučili šplhat. Jak zvíře odrůstá, je samostatnější a odvážnější, a až vyroste úplně, je odexpedováno do džungle a každý si přeje, aby se už nevrátilo. Kromě orangutana.
Orangutan se zrovna vrátí rád a já se mu nedivím. Co by dělal v hluboké džungli, když si moc dobře pamatuje místo, kde se dvakrát denně jen tak preventivně objevují banány a mléko?
Foto: Tereza Šimůnková
