Malá víska Pivoň leží ukryta ve hvozdech Českého lesa asi 18 kilometrů severozápadně od Domažlic. Protéká jí říčka Pivoňka, na niž je jako korále „navlečeno" osm rybníků. Zdejším skutečným klenotem je však bývalý benediktinský klášter, jenž se v posledních letech pozvolna probouzí k novému životu.
Dávná pověst
Podle legendy byl klášter založen již knížetem Břetislavem I. Jeho vojenské úspěchy vzbudily obavu císaře Jindřicha III. Císař proto roku 1040 překročil s říšským vojskem hraniční hvozd, byl však, ač v početní přesile, českým knížetem poražen. Sám se boje neúčastnil, ale sledoval bitvu z povzdálí, pohodlně usazený na pařezu nad strání na mírně vyvýšeném místě. A právě zde dal kníže Břetislav postavit na památku svého vítězství a k potupě císaře kapli - základ budoucího kláštera. (Na okraj podotýkám, že dva roky poté se karta obrátila a Břetislav se musel podrobit a ještě o něco později se zase z knížete a císaře stali spojenci.)
Taková je pověst. Ve skutečnosti se Břetislavova vítězná bitva odehrála o 25 kilometrů dál - v pohraničních hvozdech Všerubského průsmyku u Brůdku.
Malá záhada (nebo zlomyslnost?) na začátek
Údaje o založení kláštera se různí, uvádí se například i rok 1147, kdy se zde usadili poustevníci. Ale první přímá písemná zmínka o klášteře pochází až z roku 1379 (klášter ale byl nepochybně starší). Klášter zřejmě založili na místě starší poustevny obutí augustiniáni (méně přísný řád, než byla jiná augustiniánská odnož - bosí augustiniáni), a to snad již kolem roku 1260 - krátce po založení svého řádu (1256). I s tím se však pojí jistá záhada. Obutí augustiniáni byli řádem žebravým, čili městským - a co je tedy vedlo k tak nečekanému usídlení v pustých lesích?
Jednou z možností by mohla být drobná zlomyslnost tehdy všemocného krále Přemysla II. Otakara vůči papeži Urbanovi IV. Ten totiž příchod augustiniánů (typicky městského řádu) do Čech podnítil a požádal českého krále, aby pro řád vybral místo. Král sice v roce 1260 založil Domažlice, ale klášter založil od města opravdu pěkně daleko. Ve městě se komunita augustiniánů usadila až v roce 1288, ale klášter v Pivoni (možná, abychom zase Otakarovi nekřivdili, původně míněný jen jako provizorní) měl tehdy již silnou tradici a nepřestal fungovat. Ať tak či onak, lokalita Pivoně nebyla asi vybrána úplně náhodně. Vedla tudy totiž jedna z větví řezenské stezky - pro klášter významný zdroj zisků.
Historie kláštera
V průběhu husitských válek řeholníci konvent sice opustili, ale objekt nebyl nijak výrazněji poškozen. Po skončení válek se tedy augustiniáni mohli ihned vrátit. Klášter, jehož členové vykonávali farní správu v širokém okolí, vzkvétal až do doby třicetileté války. Již před ní se větší část okolního obyvatelstva hlásila k protestantskému vyznání a katolický klášter byl pro ně trnem v oku (kromě drobných aktů nepřátelství začaly i velké - roku 1606 byl například zastřelen opat kašpar Malesius).
V roce 1619 museli řeholníci, donuceni českými stavy, klášter opustit, po bitvě na Bílé hoře se sem ovšem vrátili a přestáli i švédská plenění v letech 1641 a 1648. Od té doby zde byla řeholní komunita nepřetržitě až do roku 1787, kdy byl klášter dekretem císaře Josefa II. zrušen.
V roce 1800 byl klášter přeměněn na zámek, jenž měli od roku 1848 v majetku Thun-Hohensteinové a pak do roku 1945 rod Coudenhove-Callergi.
Úpadek
V roce 1945 se nakrátko v klášteře usídlila armáda a v 50. letech Pohraniční stráž. Za jejího „panování" vyhořel v roce 1953 klášterní kostel. Poté zde sídlil státní statek a jeho hospodaření znamenalo tu největší katastrofu v dlouhých dějinách kláštera. Vnitřní zařízení bylo zdevastováno, na konci 60. let se zřítila klenba chrámové lodi. Celý areál kláštera se postupně změnil v trosky.
V zoufale špatném stavu je i zdejší hřbitov, místo, kde se pieta již nepěstuje.
Znovuzrození
Dispozice dnešního klášterního areálu vznikla po barokní přestavbě a přístavbě jednoho křídla pro potřeby zámku v 19. století. Skupina patrových barokních budov je soustředěna kolem obdélného dvora, na který navazuje nejcennější památka - jednolodní klášterní kostel Zvěstování Páně. Jeho gotický pravoúhlý presbytář s křížovou klenbou vznikl nejspíše v 60. letech 13. století a patří k nejstarším gotickým stavbám u nás.
Od roku 1989 se areál bývalého kláštera postupně obnovuje. Zásluhu na tom má občanské sdružení Aurelius (www.pivon.cz/aurelius.html) a řada jeho sponzorů. Sdružení hodlá areál využít jednak jako turistické zařízení a jednak jako charitativní útulek pro děti z oblastí postižených živelními pohromami a pro zdravotně postižené seniory. Opravují se zatím především klášterní budovy a pak dojde na úpravu dnes již pečlivě zastřešeného kostela. Ten by se měl změnit ve víceúčelové kulturní zařízení.
Foto: Radim Prokop a Vladislav Dudák, malba ze sbírek Muzea Chodska v Domažlicích.
