Sportovní posedlost hokejem a fotbalem má na subkontinentu své neméně vzrušující varianty. Národním sportem je kriket, který hrají všichni a všude, i když je jasně koloniálním reliktem, koňské pólo neodvály žádné politické turbulence.
Hraje se dále, vznešeně a s rozmachem. V pandžábských nížinách i na severu, v horách. Pohoří Hindúkuš si kromě všech přírodních veličin připsalo i nejvýše položené hřiště. Každoročně v červenci se do Šandurského průsmyku sjíždějí milovníci krásných koní i hry s historií.
Pro nepoučeného diváka, kterému se po několika hodinách už zdá, že viděl všechno, se nabízí zajímavá podívaná vedle hřiště. Na velikém stole jsou rozložené trofeje koňského turnaje, a vyparádění členové vždy přítomného orchestru. V bílých uniformách a červených turbanech jsou vděčnými objekty pro fotografie do cestovatelského alba.
Koňské pólo má perský původ a hrálo se tady už v šestém století před naším letopočtem. Odtud se rozšířilo do Jižní Asie i Číny. Čínsky císař Čchuan cang z dynastie Tang, choval údajně pro tyto účely 40 tisíc koní. Hrálo se v Indii za vlády Mughalů a nadchlo i britské vojenské velitele. Ti ho modernizovali a prosadili v Anglii.
Hráči na koních mají pálky připomínající dlouhé kladivo, kterým odpalují míček Ten musí pochopitelně skončit v brance. I když bylo koňské pólo uznáno jako sport už dříve, na Olympijských hrách se hrálo jenom začátkem století, v letech 1900 až 1939.
Jinou kapitolkou je pólo na severu. Dva pásy hřiště rozděluje kamenná zídka. Jedna část slouží na trénink, druhá na zápasy, ve středu je malá tribuna pro VIP hosty. V Čitralu je slavnost, kde se prodávají sladkosti pro děti a na zídce sedí kapela. Doprovází hru hudbou. Koně jsou nazdobení ve velkém stylu a hraje se bez sportovního klidu. Zažít takový zuřivý performance s čitralskými fanoušky je lekcí z místní kultury, i když se zřejmě nevyrovná hře buzkaši. Té holdují především v Afghánistánu a okolní Střední Asii.
I když v Pákistánu zcela neproniknete ani do tajů kriketu, ani koňského póla, nadšení, které je provází, stejně jako národní kolorit, je příjemnou lekcí z místní zábavy a sportovní posedlosti.
Foto: autor
