Expedice Lambaréné 1968, která z Prahy odstartovala před 50 lety, 1. ledna 1968, měla za cíl podpořit v Gabonu nemocnici lékaře Alberta Schweitzera. Po průjezdu Afrikou však nakonec skupina studentů zůstala stát doslova před branami: gabonská vláda ji nevpustila do země a léky výprava předala při setkání se zástupci nemocnice na lodi. O 20 let později, v roce 1988, jejich čin zopakovali jiní, tentokrát úspěšně. Jednalo se o šest studentů vysokých škol a publicistu Marka Šálka z Mladého světa.
Členy první expedice byli kromě iniciátora akce, studenta medicíny Petra Bartůňka, redaktor Petr Bárta, překladatel Luboš Kropáček, farmakolog Klement Kunz, kameraman Jiří Stöhr, student psychologie Miloslav Topinka a budoucí strojní inženýr a ekolog Josef Vavroušek. Za volant Tatry 138 VNM (musela zdolat nejen vysokohorský terén, ale i tisíce kilometrů po rozsáhlých dunových polích na poušti), nazývané Drobeček, usedl student lékařské fakulty Jiří Plaček.
Skupina vyjela po více jak ročních přípravách ze Staroměstského náměstí v Praze. Přes Rakousko a Jugoslávii se na lodi Zagreb přeplavili do Alexandrie, odtud do Káhiry k pyramidám, pouští do Asuánu a dál k Rudému moři, přes Etiopii a Keňu až k Indickému oceánu do Zambie k Viktoriiným vodopádům a nakonec 3500 kilometrů Kongem. V politicky a vojensky neklidné zemi často procházeli kordonem odjištěných samopalů. Cíle jim však nebylo souzeno dosáhnout.
Gabonská hraniční hlídka jim zabránila ve vjezdu do země. Nepomohly ani urgence oficiálních institucí či humanitárních organizací. Expedice Lambaréné 1968 nakonec mohla svoji pomoc předat na palubě lodi generál Maugin, kde se v gabonském přístavu krátce setkali účastníci výpravy s dcerou doktora Schweitzera. Zpátky se výprava vracela přes Nigérii a Alžír. Po 257 dnech dorazili její členové zpět na Staroměstské náměstí.
