V blízkosti vsi Příčovy, asi tři a půl kilometru severozápadně od Sedlčan, stojí na travnaté vyvýšenině Chlumky (400 m n. m.) nad rybníkem Musík impozantní objekt - zřícenina větrného mlýna zvaného v okolí Větrník nebo Větřák.
Určitě tu foukávalo jako na vídrholci, je to ale již dávno, co mohl vítr lopatky Větrníku roztočit.
Mlýn, jeho historie a podoba
Mlýn - nejmohutnější a zřejmě i nejstarší u nás - zde vznikl snad již v 16. století, ale to není přímo doloženo. První přímá zmínka pochází z roku 1604; tehdy se psalo, že mlýn má dvě mlýnská kola. Je možné, že stavitelem mlýna byl Jakub Krčín z Jelčan (zemřel roku 1604), jenž od roku 1580 vlastnil sedlčanské panství a vybudoval si vodní zámek v nedalekých Křepenicích. Pochází-li mlýn skutečně již z této doby, jde o unikát, neboť ostatní mlýny tohoto (holandského) typu se u nás začaly stavět většinou až od poloviny 18. století. (Odborníci však o takovém stáří mlýna spíše pochybují a domnívají se, že zde tehdy spíše stál jiný mlýn a ten dnešní vznikl asi v 1. polovině 18. století.) Svému účelu mlýn zřejmě přestal sloužit kolem poloviny 18. století, na konci 18. století zpustnul a byl poté částečně pobořen.
Zřícenina dodnes udivuje svou velikostí. Vždyť vnější průměr okrouhlé stavby činí necelých 14 metrů, což je (jak potvrdili i Holanďané) unikátní i v rámci Evropy. Stavba z lomové žuly (s cihelnými vyzdívkami) je zachována do výše druhého patra (římsa je cca v deseti metrech). To již není zevně kruhové, ale polygonální. Uvnitř se to ale nepozná. Na vnitřní straně zdiva jsou v reliéfu patrné stopy po trámech, které nesly vnitřní dřevěnou konstrukci. Více podrobností o vnitřním uspořádání však není možné odvodit.
Krátce o větrných mlýnech
První zmínka o větrném mlýně pochází z období helénismu z 1. století našeho letopočtu, je však velmi pravděpodobné, že se větrné energie využívalo pro mletí nebo pro čerpání vody již mnohem dříve. Pro středověkou Evropu pochází první zmínka z Anglie z roku 833, v českých zemích se větrný mlýn poprvé připomíná snad v roce 1332.
Nejrozšířenějším typem větrného mlýna u nás byl mlýn sloupový (též zvaný německý, beraní, kozlečí nebo samec). Jeho lopatky i mlýnské zařízení nesla dřevěná konstrukce, která se natáčela kolem ústředního dřevěného sloupu proti směru větru. Vzácnějším, ale rovněž rozšířeným typem je mlýn holandský (též samica). Ten byl zděný a většinou měl podobu zužujícího se válce. U tohoto mlýna se spolu s větrnými lopatami otáčela pouze střecha. Příčovský větrník byl právě tohoto typu. V současné době se ovšem poměr množství sloupových a holandských mlýnů u nás zcela obrátil. Ty holandské pochopitelně lépe odolávaly zubu času, a tak jsou (samozřejmě většinou neúplné) ve výrazné většině.
Současnost
Mlýn je výraznou dominantou okolí a oblíbeným cílem vycházek. O jeho další budoucnost se nemusíme bát. Zdivo je pevné a v roce 1995 obecní úřad a obyvatelé Příčov i okolí moudře provedli zpevnění říms a na horní římsu položili prejzovou krytinu, která zajišťuje, aby dešťová voda nezatékala do spár zdiva.
Tato památka je nevšední a stejný bude jistě i váš dojem, když ji navštívíte.
Foto: Ludmila Dudáková
