Ráj horolezců na jihu Thajska

Zátoka Ton Sai je vyhlášeným místem, na které se sjíždějí horolezci z celého světa, aby na krásných vápencových skalách zdvihajících se přímo z písku pláží zdolávali cesty všech možných obtížností. Výchozím bodem pro přístup do tohoto skrytého klenotu jižního Thajska je pláž Ao Nang, která se nachází jen pár kilometrů od města Krabi.

Do zátoky Ton Sai se dá z Ao Nangu dostat pouze lodí. Vždy se na břehu čeká, až se sejde dostatek zájemců a loď vypluje. Sotva se vzdálíte od břehu, začne se otevírat dechberoucí výhled na skalní útvary, které obklopují pobřeží. To, co odlišuje zátoku Ton Sai od sousedních Railey East a Railey West, je bezpochyby atmosféra a styl. Zatímco poslední dvě jmenované pláže disponují luxusními ubytovacími kapacitami (najdete zde například supermarket a bankomat), v Ton Sai jsou pouze skromné chatky a neokázalé bary, restaurace a obchůdky.

Žádné turistické peklo

Jelikož návštěvníky Ton Sai nejsou nejsou klasičtí faràngové (označení místních pro turisty), ale povětšinou horolezci, dokázalo si místo uchovat svou původní hodnotu a nestalo se dalším z "turistických pekel", kterých je všude v okolí dost. V neposlední řadě jsou ceny na Ton Sai několikanásobně nižší než v okolí.

Dominantou zátoky je exponovaná stěna, na které zkušení lezci předvádějí své umění. Pohledy na horolezci obsypané skalní stěny v okolí zátok Ton Sai a Railay jsou monumentální. Za svítání či za soumraku, z pláže, z lodi nebo ze skal, pokaždé jinak krásné.

Jeden den v Ton Sai

Kolem osmé mě probouzí zvyšující se teplota v chatce. Neobratně vylézám z moskytiéry. Včera jsem se zapsal na půldenní lezení, takže jsem zvědavý, jak to dopadne a jestli dnešní den přežiju ve zdraví.

Sraz je v devět ráno před horolezeckým obchodem. Přidělují mě do skupinky ke Švédce Evě a Kanaďance Sofii. Na starost nás má drobný stále usměvavý Thajec, který si nechá říkat Sam. Po nafasování výstroje se vydáváme k lodi, která nás převeze do vedlejší zátoky. První výstup je zaškolovací a testovací. Prolézáme skalním oknem a při pozorování překrásného výhledu na útesy nad pláží slaňujeme na druhé straně. Sam dobře odhaduje naše schopnosti, aby mohl vybírat vhodné cesty, které polezeme. Vždy nahoru vyleze sám, přičemž ho jistí jeden z nás, procvakne kruhy, které jsou po cestě, případně přidá další jištění. Poté se nechá spustit dolů a postupně odjistí každého z nás. Musím uznat, že Samovi to opravdu leze naprosto výborně. Přece jen je šest let každodenní praxe znát.

Když se Sama ptám, jak se k práci instruktora zde vůbec dostal, dozvídám se, že před lety sem přijel na návštěvu za příbuznými a lezení po skalách se mu natolik zalíbilo, že zůstal. Od turistů se naučil velmi slušně anglicky a živí se tím, co ho baví.

Je jedna hodina odpoledne a přestože lezeme ve stínu, horko už začíná být neúnosné. Napůl s úlevou, napůl s lítostí uvítáme konec dnešní výpravy. Všichni jsme úplně vyčerpaní, zpocení a hladoví, a tak na nic nečekáme a vracíme se zpět do naší domovské zátoky. Sam s ještě jedním instruktorem mě zvou na oběd, abych také viděl, jak se stravují místní. V chýši ukryté v džungli je pro nás připraveno výborné jídlo - kuře s omáčkou, pečené ryby a spousta zeleniny. K tomu všemu samozřejmě rýže. Při jídle jsem se zapotil ještě víc než při lezení. Bylo báječné, avšak velmi pálivé.

Chill out: ohně a koberečky

Po náročném fyzickém výkonu je důležitá relaxace a odpočinek - pro tyto činnosti je Ton Sai přímo ideální. Výraz chill out zde nabývá nových významů. Namísto klasických posezení najdete v místních restauracích a barech často mnoho pohodlných koberečků a polštářů, na které si můžete lehnout, ať už na širokých terasách nebo přímo na pláži. Po náročném dni a výborné večeři má sledování západu slunce s orosenou lahví piva Chang v ruce své kouzlo. Pro pobavení hostu se také každý večer v jednom z podniků koná ohňová show, jejíž protagonisté jsou právě místní instruktoři lezení.

Za zmínku určitě stojí, jak milí a ochotní jsou provozovatelé restaurací a rezortů v zátoce Ton Sai. Ačkoli Thajci sami o sobě jsou velmi srdeční a přívětiví, v horolezecké zátoce jsou tyto jejich vlastnosti ještě umocněny a za chvíli se v tomto malém ráji budete cítit jako doma. Mnoho z těch, kteří do zátoky Ton Sai mají možnost zavítat, se sem poté, ať už kvůli výbornému lezení nebo pro jedinečnou atmosféru, pravidelně vrací.

Praktické tipy Pokud si nepřivezete své vlastní horolezecké vybavení nebo když cestujete sami, neznamená to, že se nemůžete aktivně zapojit mezi ostatní horolezce. Nejjednodušší způsob je využít služeb místních lezeckých obchůdků. Například za 800 bahtů (zhruba 400 korun) se můžete zúčastnit půldenní výpravy, která obnáší zapůjčení veškerého vybavení a služby průvodce. Pro netrénované sportovce půl dne lezení bohatě stačí. Vyzkoušíte své dovednosti na cestách takových jmen jako například Monkey Love nebo Muay Thai a plni zážitků budete mít problém udržet propisku při podepisování objednávkového formuláře na další den.

Foto: Tomáš Bauer