Øresundbron: most mezi Dánskem a Švédskem

Vidět most mezi dánskou Kodaní a švédským Malmö z výšky je úchvatný zážitek. Když cestujete do Dánska letadlem, nemůžete ho minout. Přistávací dráhy kodaňského letiště Kastrup začínají totiž hned vedle této nejdelší stavby světa zavěšené na lanech.

I když jsou mraky a déšť sebehustší - což je bohužel v Dánsku na denním pořádku - osmikilometrový most Øresundbron je nepřehlédnutelný. 

Uprostřed temného oceánu plují po hladině auta podobající se barevným korálkům navlečeným na vlasec. Mohutný masív brčálově zeleného ostrova  Saltholm severně nad mostem zdůrazňuje osamění vozidel obklopených jen bílými čepicemi vln. Teprve když letadlo klesne níž, lze rozpoznat onu nitku spojující barevné korálky - necelých 24 metrů širokou dálnici E20 zavěšenou ve 200metrové výšce. A hlavně uměle vystavěný čtyřkilometrový násep Peberholm, ze kterého auta a vlaky sjíždějí do tři a půl kilometru dlouhého tunelu u dánského pobřeží.

Malmö: město s vlastní přistávací plochou

Denně tudy profrčí až 25 tisíc aut spěchajících z 1,6miliónové kodaňské aglomerace na ostrově Sjæelland do půlmiliónové přístavní metropole Malmö. Øresundbron propojuje toto dánsko-švédské souměstí, největší ve Skandinávii, a tvoří hranici mezi Baltským a Severním mořem. Když byl v červenci 2000 po čtyřech letech výstavby zprovozněn, využily ho v následujícím roce necelé tři milióny vozidel. Vloni to bylo přes sedm miliónů vozidel.

Příměstské vlaky spojující Malmö s Kodaní, jejím mezinárodním letištěm a sítí nového metra bez řidiče, pendlují po mostě každých 20 minut. Kromě toho tudy sviští mezinárodní rychlíky z Hamburku přes Kodaň a Malmö buď do Stockholmu, anebo dál na sever do Göteborgu a Osla. Všechny vlaky staví přímo u kodaňského letiště. Malmö má sice vlastní přistávací plochu Sturup, kterou kromě vnitrošvédských dopravních linek využívají přes léto i některé nízkonákladové společnosti, ale toto letiště - jak to tak bývá - je vzdáleno od města více než 30 kilometrů.     

Všudypřítomná kola a děti v krabicích

Jak v Malmö, tak v Kodani návštěvníka ohromí všeobecné používání kola jako plnohodnotného dopravního prostředku. Zima-nezima, vítr-nevítr, dánské maminky statečně šlapou do pedálů a převážejí své děti z místa na místo v neuvěřitelných dřevěných krabicích připevněných před řidítky svých tříkolek.

Pravda, hustá síť cyklostezek a krajina prakticky bez výškových rozdílů k používání bicyklů přímo svádí. Ale i tak je s podivem, jak Dánové a Švédové - tyto evidentně bohaté a na svou životní úroveň patřičně pyšné národy - se neostýchají usedat do sedla v tmavém pánském obleku či vysokých dámských podpatcích při každodenní cestě do práce. V ranní špičce se nebojácně řítí pod kola automobilů v místech, kde cyklostezky kříží rušné ulice a kola mají přednost - a ono to funguje! Dovedete si představit podobnou situaci v ulicích Prahy nebo jiných velkých českých měst?  

A další odlišnost, které si návštěvník z kontinentální Evropy nemůže nevšimnout: děti jsou v Dánsku obletovanými princátky a je jim dovoleno naprosto vše. Jen si zkuste lehce plácnout přes zadeček vlastního potomka třeba v rušném parku Tivoli u hlavního nádraží v centru Kodaně, když se navzdory vašim zákazům rozhodne již poněkolikáté vydat přes záhon s tulipány. Několik místních vám bez jakýchkoliv náznaků zdvořilosti na místě vysvětlí, že tady jste v civilizované zemi, ne tam u vás, a že tělesné tresty na dětech se trestají žalářem. Pokud máte navíc ještě tmavé vlasy a jiskrnější pohled než Skandinávci, celkem jasně při takovém peskování pocítíte kdo je kdo.

Malá mořská víla pojede do Číny

Co by to bylo za návštěvu Kodaně, kdyby se člověk nezašel vyfotografovat s Malou mořskou vílou. A čeká ho překvapení podobné čůrajícímu chlapečkovi v Bruselu: tohle že je ta mezinárodní celebrita? Tahle drobná soška je skutečně největší turistickou atrakcí Dánska?

Je ovšem skutečností, že bruselský čůrající chlapeček nikdy necestoval. A pohádková bytost od Hanse Christiana Andersena patřící hlavnímu městu Kodani se vydá na dalekou cestu až na jiný světadíl.                 

Kodaňské městské zastupitelstvo 12. března odsouhlasilo záměr vyslat vílu do Číny, kde bude od 1. května do 31. října příštího roku reprezentovat Dánsko na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji. Bude to poprvé, co 95letá dáma opustí svou rodnou zemi. A rovnou na dlouhých osm měsíců, od dubna do listopadu. Podle průzkumů veřejného mínění s tím většina Dánů nesouhlasí a domácí populističtí politici toho samozřejmě hbitě využívají k vlastnímu zviditelnění.

Postmoderní interpretace

Podoba dánského pavilonu na šanghajském Expo byla ovšem vybrána ve veřejné architektonické soutěži z osmi přihlášených návrhů a Malá mořská víla od sochaře Edvarda Eriksena v něm je hlavní hvězdou, kterou by v Číně mohlo shlédnout až 70 miliónů turistů. Bude sedět uprostřed kruhového bazénu, kolem kterého povede cyklostezka a návštěvníci pavilonu tam budou projíždět na kolech. 

Je jistě nepravděpodobné, že by čínští pořadatelé výstavy připustili cokoliv z toho, co se bronzové sošce přihodilo doma: poskvrnění červenou barvou v letech 1961, 1963 a 1976, bílou barvou vloni v červnu, amputovaná pravá ruka v roce 1984, pokus o uříznutí hlavy v roce 1990, uřízlá hlava v letech 1964 a 1998, vyvrácení z podstavce a hození do moře v roce 2003.

Jen pár set metrů od originální víly byla navíc v září 2006 odhalena její mladší sestřička, postmoderní interpretace od dánského architekta Bjørna Nørgaarda s názvem Geneticky modifikovaná malá víla. Ta se ale do širšího povědomí návštěvníků říše Margarety II. zatím jaksi nezapsala. A v době služebního pobytu Malé mořské víly v Šanghaji usedne na skalku naproti kodaňskému přístavu místo ní čínská náhradnice, jejíž umělecké ztvárnění bude na vybraném sochaři z říše za Velkou zdí.

Foto: archiv