Město Slavonice leží na pomezí Čech, Moravy a Rakouska, jen dva kilometry od hraničního přechodu. A ač to je město moravské, ležící na moravské straně zemské hranice, je nyní přičleněno k Jihočeskému kraji. Neptejte se mě proč.
Gotický a renesanční boom
Původně starobylá slovanská osada, později trhová ves, umístěná vhodně v úvalu na cestě z Rakous na Moravu a do Čech, patřila zpočátku pánům z Hradce (z rodu Vítkovců, k nimž patřili také Rožmberkové). Ti zde ve 2. polovině 13. století vysadili kolem dnešního Dolního náměstí městečko s opevněným kostelem. To se před rokem 1359 rozšířilo o oblast dnešního Horního náměstí a bylo celé opevněno.
Město prosperovalo zejména od 2. poloviny 15. století a v 16. století, tedy v období pozdní gotiky a renesance. O jeho tehdejším bohatství dodnes svědčí výstavné goticko-renesanční domy, pyšnící se mimořádnou krásou a malebností.
V UNESCU není. Kvůli Telči?
Po třicetileté válce město stagnovalo a k úpadku přispěla i změna obchodních cest, které už nevedly přes Slavonice, ale přes Znojmo. To se však z dnešního hlediska ukázalo jako štěstí, protože stagnující město se díky tomu zachovalo dodnes v původní podobě. Jediným rušivějším zásahem bylo na počátku 20. století postavení rozlehlé školy na Dolním náměstí, jíž padla za oběť stará radnice a panský dům.
V roce 1961 byla v městě právem vyhlášena městská památková rezervace a osobně si myslím, že do seznamu UNESCA se město nedostalo jen kvůli blízké a větší Telči s podobným charakterem památek.
Do lochu!
Málo se ví o tom, že pod převážnou částí historických domů na Dolním i Horním náměstí se táhne členitý a ještě ne zcela zmapovaný systém středověkých podzemních chodeb. Ty začaly vznikat zřejmě již ve 13. století. Nejdříve byly pod normálními sklepy vyhloubeny takzvané kobky neboli lochy (to slovo známe dnes spíše z kriminálnického slangu, ale dříve bývalo běžné, jak nasvědčuje třeba místní název Lochovice.Co to je sklípková klenba? |
Lochy sloužily pro uložení sudů s vínem a potravin, případně jako řemeslnické skladiště. Později se však začaly zaplňovat vodou a té bylo potřeba se zbavit. Proto byly lochy navzájem propojeny chodbami a odvodněny. Tuto práci zřejmě prováděli v tvrdém rulovém podloží havíři z Jihlavska, tedy z oblasti s bohatou tradicí dolování. Kromě úložných prostor a zdroje pitné vody poskytoval podzemní systém určitě i úkryt v době nebezpečí.
Toto vynikající inženýrské dílo je v létě zčásti zpřístupněno veřejnosti.
Známější jsou však slavonické sklípky. Ty spatříme v podloubích a v mázhauzech měšťanských domů, když zdvihneme zrak vzhůru. Město totiž proslulo originální pozdně gotickou až renesanční sklípkovou klenbou. Nevyskytuje se pouze zde, ale ve Slavinicích ji najdeme rozhodně v největším množství a v nejpůsobivějších tvarech. Měkkost, kterou sklípkové klenby působí, je až neuvěřitelná. Jsou to tvary rozumem těžko postižitelné, ale hladí oči.
Obrázky na zdech
Slavoničtí měšťané se přímo museli předhánět ve výzdobě renesančních fasád svých domů. Najdeme zde psaníčková sgrafita nejrůznějšího druhu a barev, ale také velké množství sgrafitové výzdoby malířské - od obrazů náboženských, alegorických až po výjevy ze života. I kdyby město nemělo žádnou galerii nebo muzeum (jako že je má!), zůstala by mu tato mimořádná obrazová galerie v ulicích.
Ve Slavonicích najdeme také dvě brány a zbytky opevnění, kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou věží a další dva kostely, kapličky, kašny a tak dál. A okolí města je také zajímavé.
Druhý domov divadla Sklep
No a za návštěvu stojí přinejmenším restaurace Besídka - „druhý domov divadla Sklep" - zároveň restaurace, galerie, hotel a také keramická dílna. Sklepáci do restaurace lákají sloganem, že zde „strávíte den s lehkostí a zjistíte, že zahálka je skutečně matkou všech nápadů". Je-li to pravda, museli oni opravdu hodně zahálet!
Foto: Vladislav Dudák
