Na první pocit tu všechno působí přesvědčivě italsky: žhavé slunce nad hlavou, jazyk místních obyvatel i pizza v restauraci na náměstí. Snad jen úzkostlivě udržovaná čistota se do „italského" obrázku nehodí. Dvacetitisícová Bellinzona je totiž hlavním městem Ticina - nejjižnějšího kantonu Švýcarska.
Na hlavním tahu přes Alpy
Co do strategické polohy najde Bellinzona v alpském prostoru jen těžko srovnání. Právě zde se totiž stýkají dvě údolí, kterými procházejí vrcholně důležité transalpské dopravní tahy: dálnice a železnice přes Svatý Gotthard (dnes pod průsmykem vedou tunely) a rychlostní silnice, která šplhá pod sedlo San Bernardino a proráží jej tunelem do údolí horního Rýna.
Není divu, že tak významné místo mělo od nepaměti vojenský význam. Opěrný post tu měli od doby císaře Augusta již staří Římané (Bilitio) a nejpozději ve 4. století bylo místo velmi důkladně opevněno. Osídlení tu nezaniklo ani po pádu západního Říma a během středověku bylo opevnění Bellinzony rozšiřováno, doplňováno a zdokonalováno. Výsledkem je impozantní soustava tří pevných hradů a důmyslného systému fortifikací a obranných zdí.
Starý hrad ve středu města...
Nejdůležitější a nejstarší hrad Bellinzony, Castelgrande, vyrůstá přímo ze středu městské zástavby. Nevysoký skalnatý kopec s plochým vrcholem je opevněn tak důkladně, že Bellinzona byla ve středověku považována za nedobytnou. Na hradním vrchu dnes najdeme složitou soustavu budov a obranných zdí, které svírají rozsáhlé zatravněné plochy a dokonce i vinici.
Zatímco pozůstatky římského opevnění spočívají pod úrovní terénu, půdorys Castelgrande, jak ho vidíme dnes, se utvářel zhruba v období 1250 až 1500. Mnoho budov vzalo za své koncem 15. století, kdy hrad pobořili milánští vévodové. Koncem 20. století pak Castelgrande prošel velkorysou rekonstrukcí, díky níž vypadá dnes svěže a zachovale.
... a mladší bratříčci vysoko na kopci
Zbylé dva hrady Bellinzony, Montebello a Sasso Corbaro, najdeme výše nad městem ve východním svahu údolí. Montebello se zmiňuje poprvé k roku 1313 a byl postaven jako součást fortifikace města - s vlastní Bellinzonou je tedy spojen obrannou zdí. Hrad nepravidelného půdorysu stojí oproti Castelgrande v hůře bránitelné poloze a součástí jeho opevnění jsou proto i mohutné příkopy.
Bellinzona |
 Zápis na seznam UNESCO: 2000Hlavní důvod ochrany: vynikající příklad středověké fortifikační architektury. Doprava: Bellinzona leží na hlavní transalpské železnici z Curychu do Milána. Autem se sem ze střední Evropy dostanete Svatogotthardským tunelem nebo tunelem pod průsmykem San Bernardino. Čas na prohlídku: půl dne. Další památky UNESCO v oblasti: Monte San Giorgio (Švýcarsko), kostel Santa Maria delle Grazie s Leonardovou freskou Poslední večeře (Itálie), Sacri Monti (posvátné hory) v Lombardii a Piemontu (Itálie). |
Jak na Montebello, tak na Sasso Corbaro vede z centra města pěší cesta, připravte se ale na strmý výstup s množstvím schodů. Vyjdete-li od kostela sv. Štěpána, dorazíte na nádvoří hradu Montebello asi po čtvrt hodině, vzhůru na Sasso Corbaro budete potřebovat dvojnásobný čas.
S přibývající výškou se otevírají stále krásnější výhledy: dole pod sebou uvidíte Castelgrande z perspektivy téměř ptačí, pohled sklouzne do údolí vedoucího ke svatému Gotthardu a za dobré viditelnosti spatříte v dálce i jezero Maggiore.
Foto: Vít Štěpánek
