Švýcarskem <span>křížem krážem</span> vlakem

Švýcarské vlaky jsou etalonem železniční dopravy. A Švýcaři jsou celkem pochopitelně mistry Evropy v jízdě vlakem. Nikdo na světě, kromě Japonců, nepoužívá vlaky v přepočtu na hlavu častěji než právě obyvatelé Švýcarské konfederace. Ale proč právě Švýcaři, jeden z nejbohatších národů světa, si tak oblíbili vlaky?

Železnice jim totiž bezvadně slouží. A to nejen s ohledem na jízdní řád. I komfort ve vagonech je na naše poměry nevídaný. Samozřejmostí ve vybraných vlacích na hlavních trasách mezi největšími městy jsou například jakési pojízdné kanceláře neboli kupé 1. třídy, která si lze předem rezervovat a cestou pak nerušeně pracovat.

Ve vlaku jako v pokojíčku

Manažeři, z nichž mnozí dostávají síťovou železniční jízdenku 1. třídy jako jeden z benefitů k platu, zde najdou kožená křesla, jednoduché skříňky, sklopné stolečky na počítače, elektrické zásuvky i lampičky. Také tu však vládne klid na práci - tedy s výjimkou hlasitých telefonátů, neboť signál v okolí švýcarských tratí je takřka dokonalý, a pokud někde snad přece není, mají vozy zesilovač signálu.

Svůj koutek ve vlacích najdou i výskající děti. V meziměstských dvouposchoďových soupravách bývá celé patro jednoho vagonu zpravidla vyhrazeno jakýmsi vlakovým jeslím. Najdete tam soustavu prolézaček, skluzavek a dalšího "nářadí", jež má ukrátit dlouhou chvíli neposedným dětem na cestách.

Cestou švýcarským vlakem lze též dokonale relaxovat. Drtivá většina souprav bývá sestavena z moderních klimatizovaných vagonů a na nákladně udržovaných tratích probíhá jízda v takřka naprosté tichosti. Toho využívá koncept takzvaných "ruheabteilů" neboli oddílů, v nichž je zakázáno mluvit, telefonovat, poslouchat muziku a snad i šustit novinami. Každopádně je zde vypnutý palubní rozhlas, i průvodčí tudy prochází potichu, a tak se vám velmi lehce stane, že svoji destinaci zaspíte. Pokud jedete až na konečnou, může být relaxační část vlaku skvělou volbou, jak se v kteroukoli denní i večerní hodinu dobře prospat. Jídelní vozy v dálkových expresech a pojízdná bistra ve většině vlaků jsou už jen samozřejmým doplňkem.

Vlakem do všech koutů

Když přičtete dokonalý jízdní řád, pak vám švýcarská obliba železnice dává ještě větší smysl. Na nejdůležitějších tratích většinou pendlují expresy i příměstské vlaky v půlhodinových intervalech, na drtivé většině tras pak jezdí spoje každou hodinu, a to včetně zapadlých horských úzkokolejek. Navíc tam, kam nevedou koleje, se lze dopravit většinou dobře navazujícími žlutými poštovními autobusy, případně i parníky po jezerech.

To je velmi výhodné i pro turisty. V členitém terénu bývá únavné řídit, zato rozhlížet se z okna vlaku či z paluby lodi je nesmírně lákavé. Zvlášť když se tu nabízí i takzvané panoramatické vozy. Jsou to vagony s pohodlnými křesly a okny i ve střeše, to aby bylo z vlaku dobře vidět i v hlubokých údolích, jimiž tratě často křižují. Tyto vozy bývají nejen řazeny do vybraných spojů samostatně, ale mnoho tratí v zemi projíždějí i celé takzvané panoramatické vlaky.

Ledovcový expres aneb hlasujeme pro železnice

Mezi nejpopulárnější patří Ledovcový expres, osmihodinová exkurze úzkokolejkou po jižních svazích Alp mezi Svatým Mořicem a Zermattem, dále Bernina expres neboli trasa přes stejnojmenný alpský průsmyk na východě země, či Golden Pass, velice stylová souprava s exkluzivními sedadly na čele vlaku, křižující švýcarským vnitrozemím. Dalšími turistickými magnety jsou třeba pouť na nejvyšší nádraží Evropy Jungfraujoch (nadmořská výška 3454 metrů) či výlet nejstrmější zubačkou světa na Pilatus (sklon trati 48 procent).

Jinými slovy ti, kdo jezdí ve Švýcarsku autem, podporují zároveň i mohutný rozvoj tamější železnice. A sami si to odhlasovali. Jak byste hlasovali vy?

Foto: Swiss Travel System