Do nejchudší země Evropy se vydala česká výprava s neobvyklým profesním složením. Jak Daniel Koháček, tak Radek Kraus a Jiří Podroužek jsou knihkupci. Z tří týdnů v Albánii ovšem nepřivezli knihy, ale fotografie.Komorní výstavu dvaceti fotografií hostí Kavárna Řehoře Samsy v pražské Lucerně. "Jsou to hlavně snímky krajiny, i když lidi by byli zajímavější - fotit se ale odmítali," říká za členy výpravy Daniel Koháček.
Fotografie z cesty po Albánii naleznete ZDE.
Albánie, ještě nedávno země - Popelka, dnes zažívá turistický boom. "Protože je levná, láká hlavně Italy a Řeky," potvrzuje Daniel Koháček. Zároveň ale upozorňuje na nesoulad mezi vyrůstajícími hotelovými komplexy a nepořádkem a neupraveností o kus vedle.
Trojici Čechů ale spíš než pobřežní letoviska zajímala Albánie neturistická. "Chtěli jsme poznat nejchudší zemi Evropy v její ryzí podobě. Podnikli jsme jakousi okružní cestu, abychom viděli jak hory na severu, tak orientální jih."
Cestovatelé se dopravovali veřejnou dopravou a neunikli ani setkání s pověstnou albánskou železnicí, která měří dohromady necelých 450 kilometrů a vlaky jezdí mezi třiceti až padesáti kilometry v hodině. "V Albánii jsme jeli vlakem jen jednou, v celé zemi je jen pět tratí a jízdní řád se vejde na jednu ceduli," říká Daniel Koháček.
Protože v zapadlých místech, kudy projížděli, nebývaly hotely, přespávali v soukromí - byť za úplatu. "Když jsme přijeli, vůbec jsme nebyli zvyklí na albánskou mentalitu a jejich agresivní styl, který zahrnuje gesta, trhané pohyby a strkání do lidí. Češi jsou proti Albáncům flegmatici. Když si ale na sebe navzájem zvyknete, jsou strašně pohostinní."
Anglicky se až na několik měst nedomluvíte, větší šanci má němčina nebo italština. |
CESTOVATELSKÉ TIPYFoto: Daniel Koháček
