<span>Tarzanovi</span> v patách

Trek do džungle nebo výšlap na vrcholek hory těsně před úsvitem koření cestování. Jenomže pohyb volnou přírodou má svoje pravidla, která chrání jak krajinu, tak vás. A protože Evropan jednadvacátého století skutečně nesaje divočinu s mateřským mlékem jako Tarzan, máme pro vás tipy, jak si přírodu užít co nejvíc a poškodit ji co nejmíň. Tarzan by se divil.

I kdybyste chodili tiše jak myši, divočina se o vás dozví hned, jak poprvé položíte nohu v kvalitní turistické obuvi na její práh. Zvlášť když jste se rozhodli pro trek odlehlou oblastí, kde se turisté netrousí v hordách jak na Karlštejn. Cokoli uděláte, divoký život nějakým způsobem ovlivní. Takže první pravidlo zní necourat nespoutanou krajinou zbůhdarma sem a tam, ale vytyčit si jasný cíl a snažit se k němu dostat co nejrychleji, protože čím dřív se dostanete divokým zvířatům z očí a cest, tím líp.

To neznamená, že byste se v zájmu rychlého pochodu měli pokoušet hledat nebo nedejbůh tvořit zkratky. Za takové násilí se příroda mstí rychle. Ležet na zemi se zvrknutým kotníkem nebo zapadnout do mokřiny mimo hlavní cestu je hodně krutá odplata. A to i za tak samozřejmého předpokladu, že minimální trekovou jednotku tvoří dva. Vláčet divočinou zraněného dospělého, ať je sebelehčí, nemá bohužel s malebným obrázkem psychologicky zdatných, efektivně pracujících záchranářů společného zhola nic. 

Už proto je dobré vzít s sebou co nejlehčí zavazadlo, zvlášť pokud se chytáte v divočině - pod stanem, pod širákem, na posedu nebo v chýši domorodých obyvatel - přenocovat. Váhu bagáže účinně sníží filtr na pitnou vodu, který vám ulehčí o naplněné pet lahve.

Pozor na žvýkačky

Dubový list se ve středoevropských podmínkách rozkládá asi dva roky. S odhozenou banánovou slupkou to v tropech půjde rychleji, přesto by měla být vaším jediným příspěvkem na přírodní kompost. Hlavně ve vysokých polohách si příroda s tlením dává na čas. Co se nerozloží, to si zase pěkně odneste. Týká se to nejen igelitky plné obalů od sušenek, ale i prázdných lahví od vody. Pozor na žvýkačky! Bublivá hmota je ve vyplivnutém stavu tak nezdolný materiál, že by se jeden až divil, proč se jí třeba netmelí raketoplány nebo nelepí umělý chrup.

Podobné je to s dupáním po rostlinách, které se (opět podle nadmořské výšky a odolnosti) překvapivě špatně vzpamatovávají. Nešlapte mimo vyznačené cesty. Bláto z bot jako hnojivo na zpustošenou zeleň není dobrá výmluva. Choutky jít po zeleném odpadají v džungli, kde vás květena mimo oficiální trať prostě nepustí.

Hygiena v (pra)lese

Při treku v divočině se člověk potí, takže i když pije litry vody, nepotřebuje na malou. Jde-li však o skutečně velkou potíž, byla by i kadibudka palácem. V divočině si však člověk musí vystačit s kadidírou. Zkušení lesní muži a ženy doporučují po vzoru koček vyhrabat nejméně patnáct centimetrů hlubokou jamku, dostatečně vzdálenou nejen od značené stezky, ale i od nejbližšího vodního zdroje. Místo spláchnutí použijte maskovací kameny, toaletní papír zlikvidujte zapalovačem.

U hygieny ještě chvíli zůstaneme. Když narazíte na přírodní sladkovodní koupaliště (jezírko, vodopád) a budete se chtít umýt, zkuste to bez mýdla.

Nekupujte Tarzanovy kosti

Pokud divočinou pouze neprocházíte na cestě k osadě původního etnika, ale je vaším primárním cílem, nezapomeňte se vybavit dalekohledem nebo aspoň foťákem s dobrým zoomem. Zvlášť na vzdálenějších trasách v národních parcích má člověk šanci uvidět chlupatý nebo zobákatý divoký život na vlastní oči. Hlavní pravidlo je nepřibližovat se. Zvíře má na to, kde začíná hranice ohrožení, vlastní názor.

Zvíře ale můžete ohrozit i vy, a to nejen přímo v pralese. Zatímco se většina turistů chová k přírodě v rozvojových zemích slušně, ekologické povědomí místních je blízko bodu nula. Bohužel nejde jen o skládky v džungli. Na trzích se stále běžně nabízejí výrobky z kůže, rohů nebo kostí divokých, často chráněných živočichů, a koupí jen zvýšíte poptávku. Obezřetnost je na místě i v případě dekorovaných dřevěných krabic, jejichž meteriál může pocházet z vykáceného deštného pralesa.

I když je dovoz těchto výrobků nelegální, ruka zákona bohužel dosáhne jen na kupce, na výrobce už ne. Ale třeba si je v pralese podá Tarzan.

Foto: Profimedia