<span>Tibet</span>: vlakem až do nebeského království

Dostane-li se vám příležitosti navštívit atraktivní Čínu, neváhejte a zkuste také Tibet. Zvláštní krajina, obrovské, často nepřístupné území s nejvyšším pohořím na světě. Dříve mocná říše, dnes destinace plně ovládaná Čínou. A když do Tibetu, tak po nově vybudované železnici, kterou vystoupáte až do výše 5072 m n. m. Pojedete po kolejích nejvýše na světě.

Cesta vlakem T27 z Pekingu do Lhasy trvá necelých 48 hodin, upozorňujeme, že zájemců je hodně a vlaků jezdí málo, lístky seženete tak na týden dopředu. Odbavovací procedura je přísná, prakticky jako na letištích, a ještě musíte podepsat prohlášení, že váš zdravotní stav umožňuje cestu v extrémních podmínkách. Vlak má asi 20 vagonů, lůžkové, lehátkové a vozy pouze na sezení, které využívají především místní. Nechybí samozřejmě ani jídelní vůz, na konci vlaku je připojen samostatný vagon s agregátem, který dodává soupravě energii.

Po kolejích k nebesům

Po více než třiceti hodinách začíná teprve to pravé, vlakové dobrodružství. V ranních hodinách připojí v Golmudu k vlaku čtyři obrovské dieselové lokomotivy, vyrobené v USA, které vytáhnou soupravu až do nebes. Tady začíná nově vybudovaná trasa, na kterou jsou v Číně tak pyšní. Vlak pojede rychlostí až 100 km/h a čeká vás více než tisíc kilometrů s převýšením přes dva tisíce metrů. Výstavba tratě stála více než 26 miliard jüanů, pracovalo na ní přes 60 tisíc dělníků, ale mnoho muselo stavbu opustit pro klimatizační potíže.

Krátce po třetí hodině odpolední se dočkáte. Na displeji ve vagonu se rozsvítí číslo 5072. Vlak překonává v průsmyku Tchang-ku-la nejvyšší bod své trasy. Po dobu jízdy přes Tibetskou náhorní plošinu může někdo pociťovat příznaky vysoké nadmořské výšky, proto je u oken zabudovaná malá krabička, ze které je vháněn do prostoru kyslík. V případě, že byste pociťovali potíže s dýcháním, můžete použít i jednoduchou kyslíkovou masku, vlak také doprovází lékař. Nemusíte se však bát, jde jen o to, že Evropané prostě nejsou na takové výšky zvyklí.

Vítejte ve Lhase, kde čínský vliv roste nejrychleji na světě

Jízdu končíte v hlavním městě Tibetu, Lhase. Nádraží je nepochopitelně na druhé straně řeky, zpět musíte taxíkem. První cesta vás určitě povede k posvátnému chrámu Džókhang, rozsáhlé třípatrové stavbě se zlatou sochou Buddhy. Sem také směřuje většina místních poutníků. Kolem samotného chrámu jsou po celé délce ve výši pasu umístěny modlitební mlýnky, které Tibeťané neustále roztáčejí. Věří, že kolikrát otočí modlitebním mlýnkem, tolikrát se jejich motlitba dostane do nebe. A tak točí, točí, seč jim síly stačí.

K tomu neustále všichni mumlají a opakují nejvýznamnější mantru tibetského budhismu: „Óm, mani padmé, húm" (Ó, klenote na lotose, húm). Neuvěřitelná atmosféra. Lidé putují týdny, aby vykonali tento obřad. Nevynechejte ani návštěvu Potaly, bývalého zimního sídla dalajlamy, nejvyššího představitele Tibeťanů, který žije v exilu. Vstupenku do třináctipatrové budovy, ve které je asi tisíc místností, je lepší shánět předem, úřady povolují jen hodinovou  prohlídku a před vstupem kontrolují pasy.

Mnoho cizinců se snaží také zhlédnout „nebeský pohřeb", který bývá pro návštěvníky velkou atrakcí. Dnes už ve Lhase turisty na tuto akci nepustí, ale na venkově se to občas podaří. Nebuďte zklamaní, pokud o tento zážitek přijdete. Je stejně jen pro psychicky silné a otrlé jedince. Při nebeském pohřbu je tělo zesnulého muže rozřezáno a rozsekáno na malé kousky, které jsou předhozeny supům stejně jako rozdrcené kosti. "Boží poslové" se tak postarají o to, že ze zemřelého zůstane jen duše, která je vynesena na nebesa. Do věčně zmrzlé půdy stejně pohřbívat nelze a dřevo v Tibetu není levnou záležitostí. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Do Tibetu pohodlně a lépe než u nás

Přestože cesta po kolejích vede až v oblacích, dočkáte se kvalitních služeb. Ve vagonech je k dispozici horká voda na zalití čaje či jiného nápoje. Pro jídlo si nemusíte chodit až do jídelního vozu, vlakem prochází usměvavý personál a nabízí výborná teplá jídla za rozumnou cenu. U lůžkového kupé je nad každým místem LCD televizní obrazovka s pěti volitelnými kanály, interiér je nový a čisťounký, sněhobílé povlečení, každý vagon má svou průvodčí a uklizečku. Pro našince zvyklého používat vlaky Českých drah něco nemyslitelného. Pro vedoucí pracovníky ČSD povinně na exkurzi. Otázkou je, zdali by to k něčemu bylo?

Foto: Wikipedia, China railways, China radio