„Vy jste cizinci?“ ptá se úřednicky odměřená dáma za okýnkem u vchodu do kláštera v Sergejevě Posadu. Právě si všimla našeho digitálního fotoaparátu a začala si nás prohlížet důkladněji. Když jsme přitakali, žena v prosklené budce vypočítala na kalkulačce cenu prohlídky s průvodcem pro dva zahraniční turisty. Výsledná suma zněla 960 rublů. Zdvořile jsme poděkovali a zaplatili pouze za povolení k fotografování.
Tato zkušenost jen dokládá fakt, že zahraniční návštěvníci se v Rusku setkávají s částkami několikanásobně vyššími než domácí turisté. Na kritickou otázku, proč musí lidé ze zahraničí dát například za vstupenku do Kremlu o několik set rublů víc než občan Ruské federace, řada Rusů často namítá: To je přece normální. Vydělávají víc než my, jsou na tom lépe, tak ať platí!
Mnoho obyvatel musí, pravda, vyžít se svými značně skromnými prostředky, nicméně dnes už se i v Rusku setkáme se střední vrstvou, alespoň v Moskvě a v Petrohradu, která se dočkala lepších příjmů. Přesto odlišné ceny pro domácí a zahraniční návštěvníky z památek a muzeí nemizí. Většina takových institucí patří státu. Příjemné překvapení na nás naopak může občas čekat u soukromých společností: buď není rozdíl ve vstupném tak markantní, nebo dokonce platí pro všechny turisty stejné ceny.
Cifry na vývěsních tabulích muzeí Petrohradu často cizince šokují. Za vstup do chrámu Spas na Krovi, sloužícího jako muzeum mozaiky, zaplatí občan Ruské federace 50 rublů, návštěvník ze zahraničí 300 rublů, a to i přesto, že mu provozovatel neposkytne průvodce, který by ovládal jiný jazyk než ruštinu. Pouze u pokladny lze získat cizojazyčné informace v podobě několika řádků na jedné stránce papíru formátu A4.
Muzeum F. M. Dostojevského sice nabízí walkmany s průvodním slovem v angličtině, němčině a francouzštině, ale zahraniční návštěvník dá za vstupenku 100 rublů, což je částka pětkrát vyšší než ta, kterou musí zaplatit Rusové.
Otázkou zůstává, jestli se cizinci, kteří musí platit několikanásobně vyšší částky, budou chtít v budoucnu do Ruska vrátit a utrácet tam své peníze. Jenže to politiky a úředníky zjevně nepálí.
Autor, foto: Jan Zítka
