Cestovatel Matěj Balga
V sedle kolem světa: "Vše teď dává mnohem větší smysl"

Pětadvacetiletý Matěj Balga projel na kole Evropu, Asii, Kanadu a teď se chystá na Jižní Ameriku. Občas bez peněz, se zdravím na štíru a napospas pohostinnosti nejrůznějších národů. Co taková cesta člověka naučí a proč ho to táhne pořád dál?

Hlavním impulzem vaší cesty prý bylo zlomené srdce. Už je uzdravené?

Jak zpívá Al Green, není úplně jisté, jestli se zlomená srdce vůbec uzdravit dají. Ale s tím, jak plynuly týdny a měsíce a já za sebe kupil další a další tisíce kilometrů, se všechno postupně stalo jenom snem včerejší noci. Vlastně celý můj předchozí život v Česku se mi teď jeví jako vzdálená, skoro nereálná minulost.

Zároveň vám před cestou diagnostikovali Crohnovu nemoc. Vy jste na cestu vyjel navzdory doporučení doktorů. Máte pořád obtíže spojené s touto chorobou?

Byl jsem skálopevně přesvědčen, že je to všechno z devadesáti procent jenom v mé hlavě, a tak jsem vyjel s měsíční zásobou léků. Když mi došly, pracoval jsem zrovna v olivových hájích na jihu Itálie, jedl tak kvalitně jako nikdy předtím a všechny symptomy zmizely. Bohužel, po cestě z Aljašky na jih ta osvobozující remise skončila, lítal jsem na záchod klidně i desetkrát za noc a bylo tam hodně krve, takže jsem v Kalifornii uznal porážku a musel jsem znovu začít brát prášky.

Vaše rozhodnutí, že prostě vypadnete z Čech a začnete nový život, bylo impulzivní?

Kdybych o tom přemýšlel déle, asi bych to nikdy neudělal. Nevlastnil jsem skoro žádné vybavení a v kapse jsem měl sto čtyřicet eur, na účtu třináct tisíc korun. Všechno ve mně ale tehdy vřelo a já jsem věděl, že prostě musím pryč.

Ujel jste přes třináct tisíc kilometrů. Co vás nejvíc bolí?

Jednoznačně zadek. Jít desetkrát na velkou cedit krev a pak osm až dvanáct hodin vydržet v sedle, to je teprve to pravé dobrodrůžo.

Často zažíváte teplotní šoky, občas klepete kosu a topíte si ve stanu vařičem, jindy si spálíte tělo na sluníčku. Nebojoval jste kvůli tomu se zdravím?

Naštěstí mám, vyjma těch mých zpropadených střev, docela tuhý kořínek. Nebyl jsem nemocný, ani nepamatuju.

Zažil jste během cesty opravdový strach? U stanu vám třeba chodil medvěd, často jste musel odhánět divoké psy.

Když jsem v září po cestě k "Magickému autobusu 142" spadl na Aljašce do ledových peřejí řeky Teklanika, na chvíli jsem tam opravdu myslel, že je po mně, a skoro se mi zastavilo srdce. Ale i tak to je vždycky víc adrenalin než strach. Je to spíš taková permanentní zvířecí ostražitost, na kterou si zvyknete, když žijete valnou většinu roku v přírodě.

* Pochyboval někdy o svém rozhodnutí?

* Kde bere Matěj Balga během cesty peníze?

* Jak dlouho mu trvá, než jej v cizí zemi pozvou domů?

* Kde potkal nejpohostinnější obyvatele?

* Jak přežil bezdomoveckou etapu své cesty?

* Po čem z České republiky se mu stýská?

ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYCHÁZÍ 17. BŘEZNA 2016.