Váš <span>průvodce</span> k zešílení

Je při cestování potřeba průvodce, nebo ne? Na památky, nebo do džungle? Místní, nebo cizinec? Má pouze podat odborný výklad a hledět si svého, nebo ho máte vzít do party? A hlavně: jak odlišit kvalitního průvodce od amatéra, hajzlíka či blba?

K tomu, abych řekla pár slov k angažování profesionálního průvodce, se cítím vzhledem k vlastním zkušenostem z oboru nanejvýš oprávněna. A protože jak tropy, tak pražské centrum z cizinců ždíme pot a prachy, můžeme si základní znaky dobrého průvodce ukázat na příkladech z naší staré dobré metropole.

Fučíkárna, nebo Nádraží Holešovice?

Že ze staré, neříkám jen tak. První věc, na které se při výběru průvodce zaměřte, je jeho věk. Pokud člověk, který vám má přiblížit tep města, na něj sám již před nějakou dobou, měřitelnou v desítkách let, rezignoval, vy rezignujte na něho. S takovou se toho moc nenatepe.

To prosím není nic proti zkušenosti stáří. Je to jen praktická observace nasbíraná v terénu. Nevěřte tomu, že průvodci fungující deset, dvacet, třicet let své znalosti alespoň každých deset, dvacet, třicet let aktualizují. Pokud se nejedná o něco absolutně zřejmého a nepopiratelného, jako třeba přerod Fučíkárny v Nádraží Holešovice, se zanícením podávají fakta, která dávno změnily archeologické a historické výzkumy.

Pozor, tím neříkám, že mladí průvodci jsou nějak hr do samostudia. Mladí průvodci do samostudia vůbec nejsou hr. Jenom mají to štěstí, že to, co se naučili, ještě nestačilo zastarat.

Na skok z Prahy do tropů: výběr průvodce podle věku zde odpadá. Průvodcům bude pod čtyřicet už jenom z toho důvodu, že by náročné trasy jako starší fyzicky nezvládli. Pro profesionální doprovod do přírody třeba s přespáním nadivoko to platí dvojnásob.

Lost in translation na vlastní kůži

Říká váš průvodce bludy? No, co naděláte. A říká je aspoň tak, že je mu rozumět?

Jazyková úroveň průvodců napříč kontinenty je děsivá. Matka Praha opět poslouží jako exemplární příklad. Schválně se projděte v sobotu v poledne Pražským hradem. Cestovky si jen málokdy předem vyzkouší, že průvodce mluví anglicky, německy nebo rusky alespoň na maturitní úrovni. Výsledky rvou uši hlavně u angličtiny. Je to s podivem, ale čím exotičtější cizí řeč, tím plynulejší projev. Anglicky mluvící turista oblažený českým koktou kolikrát sleduje zaujatě naslouchající japonskou skupinu s neskrývanou závistí. Anglicky mluvící turista má kolikrát pocit, že polovinu výkladu pochopil z té japonštiny.

Na skok z Prahy do tropů: angličtina je problém hlavně tam, kde se mluví tonálními jazyky, protože se průvodcům správně nezkroutí pusa. Je problém také tam, kde se mluví španělsky, protože tam se s angličtinou nikdo nepatlá. Rusko rovnou přeskočíme, a nakonec i té Afriky se francouzština pořád ještě drží jako koloniální klíště... Ještě že stále bývají takové USA, kde mluví anglicky hned každý druhý.

Praktická rada: než si v exotické destinaci vyberete průvodce, chtějte ho vidět. Během dvou vět poznáte, jestli má vůbec smysl nad túrou dál uvažovat. Ztrácet půl dne nebo den s někým, kdo nedá dohromady větu jednoduchou holou, je opravdu příliš velký časový luxus a mentální utrpení.

Vandrákem kvůli dýšku

Další krok, jak poznat kvalitního průvodce, se na první pohled zdá trochu povrchní. Průvodce si totiž pořádně, ale opravdu pořádně prohlédněte. Zdá se vám takový ucamraný? V šusťákové bundě, tesilových kalhotách a bílých umělohmotných teniskách? Pravděpodobně jste narazili na typický exemplář vzbuzovače soucitu. Vzbuzovač soucitu má za všech okolností na paměti jedno: vy jste jeho bohatí klienti a on má svaté právo pěkně vám to připomenout. Se vzbuzovačem soucitu se připravte na nenápadné, ale neustálé poznámky o nízké životní úrovni osob živících se v cestovním ruchu. Ruku vám na konci túry nastaví ne pro to, že si jí chce potřást.

Není to peklo, ale na nervy to leze. Mimoto si vzbuzovač soucitu nebere servítky a cizincům doporučuje drahou, ale ne moc dobrou hospodu, protože mu majitel z každé hlavy odvádí desátek.

Na skok z Prahy do tropů: Vizuální zkratka trhan = filuta v tropech nefunguje. Největší drbani jsou cestovatelé.

Krámek s ukázkou řemesel

Do drahých a mizerných hospod vás budou brát jen průvodcovští parchanti, ale šikovný krámek na cestě, malá galerie nebo prodejnička s místními specialitami se přihodí dřív, než bys řekl švec.

Na skok z Prahy do tropů: „Ukázka řemesel" většinou bývá zahrnuta v programu už dopředu a leckdy ji průvodce ani nemůže obejít, pokud je domluvena mezi majitelem cestovky a majitelem obchodu. Důležité je, aby vás průvodce nenutil ke koupi výrobků a neupravil program stylem tři hodiny zlatnická dílna - dvacet minut muzeum - a ještě na skok zpátky k zlatníkovi, kdybyste si ten řetízek přece jen chtěli koupit.

Praktický tip: před túrou si přesný program ověřte u majitele nebo prodejce. Věta „návštěva zlatníka je dobrovolná a říkal mi to váš šéf" by měla fungovat.

Chemický průvodce

Průvodce by tedy měl být přiměřeně fit, přiměřeně inteligentní, měl by mluvit obstojně cizím jazykem, nosit čisté a voňavé šaty a neměl by vás cpát do každého obchodu, dílny a tržiště, kterou minete. Co ještě?

Měl by se vám líbit! Vzájemnou chemickou interakcí neopovrhujte. I když s průvodcem strávíte třeba jen tři hodiny a už ho nikdy v životě neuvidíte, můžou to být skvělé, anebo taky naprosto příšerné tři hodiny vašeho života. A když se vám holt bude líbit někdo lakomý, lstivý, tupý a se smradlavými ponožkami, co naděláte, berte ho!

Na skok z Prahy do tropů: Aspoň na těch vypraných ponožkách trvejte. V tom horku to přece jen zasmrádne rychleji...

Foto: Profimedia