Čarovná zákoutí Vranovské přehrady, které se přezdívá Moravský Jadran, lákají rekreanty či turisty již osm desetiletí ke koupání, ale i k vycházkám na hrad Bítov či na zříceninu Cornštejn. Přehrada zde vyrostla během tří let v letech 1930-1933 dva kilometry proti proudu nad Vranovem nad Dyjí. Tehdy to byla největší přehrada ve střední Evropě a až do stavby Slapské přehrady koncem 50. let i největší přehrada v Československu.
Nyní zaujímá s rozlohou přes 760 hektarů desáté místo v Česku. Stavba přehrady byla dokončena začátkem října 1933, kdy se začala napouštět. Maximální hladiny dosáhla nádrž až v dubnu 1936. Hluboký kaňon řeky a okolní příroda sem lákala početné návštěvníky už na přelomu 19. a 20. století. Právem se Vranovsku říkalo "Moravské Švýcarsko".
Počátkem 20. století se uvažovalo o vytvoření železniční tratě, která by spojovala hlavní místa v Podyjí, ležící v romantickém údolí Dyje. Tento záměr byl ale kvůli první světové válce opuštěn a po vzniku ČSR byl nahrazen projektem jiným, který měl kořeny v plánech také z počátku 20. století. Tím byla stavba přehrady, která měla především zabránit povodním v dolním toku řeky a též vyrábět elektřinu.
První myšlenka na postavení přehrady se zrodila již o prázdninách v roce 1903, kdy takový návrh podal se skupinou spolužáků Ferdinand Schmidt, syn vranovského stavitele a student architektury na technice ve Švýcarsku. Projekt projednala společnost Podyjské závody (Thayawerke) v roce 1912, v té době ale na takové dílo nebyly peníze.
Po vzniku Československa v roce 1918 se stal investorem přehrady stát a Země Moravskoslezská za přispění akciové společnosti Západomoravské elektrárny. V roce 1929 byly stavbou Vranovské přehrady pověřeny tři akciové společnosti: Českomoravská stavební společnost v Praze, Lanna společnost v Praze a Pittel und Brausewetter v Brně.
Stavba přehrady (spolu s výstavbou nového Bítova, dvěma mosty či inženýrskými sítěmi) začala v březnu 1930, pracovalo zde na 2500 lidí a dokončena byla za tři a půl roku. První betonová gravitační hráz z litého betonu na území českých zemí je 60 metrů vysoká a v koruně 292 metrů dlouhá. Na 763 hektarech zadržuje až 132.500 kubíků vody. Největší hloubka přehrady (46 metrů) je přímo u zdi, přehrada je dlouhá asi 30 kilometrů a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky.
Přehradní jezero zatopilo starobylé městečko Bítov, které bylo oblíbeným letoviskem i inspiračním zdrojem pro řadu umělců. Na požadavky tehdejších obyvatel byla na místě jelení obory vystavěna obec nová. Ještě do roku 1954 však nad hladinou přehrady vyčníval zpola zatopený kostel sv. Václava, jehož věž byla později kvůli bezpečnosti odstřelena.
Obří stavba se výrazně prodražila: měla stát 87 milionů, cena se ale nakonec vyšplhala na 132 milionů korun a noviny psaly o "černé díře" na peníze. Věcí se začala zabývat policie, což vyústilo v dlouholetý soudní spor mimo jiné s hlavním obviněným Karlem Navrátilem, který přehradu projektoval a stavbu řídil a jenž se měl nechat korumpovat. Koncem roku 1935 jej soud odsoudil na rok a půl vězení za zneužití moci, později dospěla vranovská korupce dvakrát až k Nejvyššímu soudu, který rozsudek v listopadu 1938 potvrdil. Mezitím ale přišel Mnichov a "zároveň s přehradou se v Německu ocitl i její projektant a páteř celé aféry Karel Navrátil, už asi zase Karl Nawratil", napsaly Lidové noviny.
Na přehradě se ihned po dostavení objevily nové možnosti zejména pro rekreaci. Vedle rybaření, koupání a vodních sportů to byla třeba i výletní lodní doprava, která zde začala již v roce 1934 a s malou přestávkou během druhé světové války fungovala až do roku 1992. Pak se na 14 let odmlčela, aby se opět znovu zrodila v roce 2006. V oblasti pod Vranovem nad Dyjí směrem na Znojmo vznikl v roce 1991 Národní park Podyjí, kde lze navštívit místa, která byla 40 let uzavřena ostnatým drátem. Dyje zde totiž na mnoha místech tvoří hranici s Rakouskem. V roce 2002 zde řádila povodeň, při které byla přehrada poničena. Proto byly o rok později zahájeny opravy vodního díla, spočívající především v sanacích betonových konstrukcí.
