Přemysl Oráč, Mácha i Radecký
Výstava představuje pomníky 19. století

Slavné i méně známé a postavené i ty jen plánované nebo v minulosti odstraněné pražské pomníky, upomínající na významné osobnosti i události českých dějin, připomíná výstava v Clam-Gallasově paláci. Jmenuje se Metamorfózy politiky a zahrnuje veřejné plastiky, které na pražských prostranstvích začaly vznikat od poloviny 19. století a měly pro český národní život velký význam umělecký i kulturně-historický.

Výstavu tvoří návrhy a modely z dílny největších mistrů českého sochařství 19. a počátku 20. století - bratří Josefa a Emanuela Maxových, Josefa Václava Myslbeka, Bohuslava Schnircha, Stanislava Suchardy, Františka Bílka, Ladislava Šalouna, Bohumila Kafky a dalších. Dokumentují genezi monumentálního pomníku pro veřejný prostor v 19. století, který vždy zaujímal v práci umělců-sochařů hlavní místo jako prestižní objednávka, uvedla autorka a kurátorka výstavy Kateřina Kuthanová.

První veřejný pomník v Čechách byl podle autorky věnován Přemyslu Oráči ve Stadicích (1839 až 1841). Kromě něj návštěvníci uvidí všechny nejvýznamnější pražské monumenty oslavující známé postavy českých dějin až do konce monarchie - císaře Františka I., Karla IV., maršála Radeckého, Josefa Jungmanna, Františka Palackého, Jana Husa a sv. Václava na Václavském náměstí.

V expozici je i řada bust a pomníků z pražských sadů - takzvané intimní pomníky určené pro parky a věnované umělcům podle kurátorky využívali sochaři k tomu, že mohli uplatnit i některé modernější formy projevu, zatímco při ztvárnění politiků se stále pevně drželi neoklasicismu. Sochy Karolíny Světlé, Elišky Krásnohorské, Karla Hynka Máchy, Julia Zeyera či Vítězslava Hálka na přelomu 19. a 20. století vytvářeli čeští sochaři pod vlivem stylu Augusta Rodina.

Výstava zasazuje pomník do hlubšího kulturněhistorického kontextu. Sleduje vývoj pomníku z hlediska různých vlivů, které zahrnují soutěže, objednavatele, šíření uměleckých vlivů a politicko-národnostních myšlenek. Četné archivní materiály jako kresby, fotografie a dobové dokumenty dokreslují vazbu tohoto uměleckého žánru na veřejnou a politickou sféru života společnosti.