Za <span>letohrádkem</span> na horu svatého Víta

Dnes půjdeme na vrchol hory sv. Víta (557 m n. m.). Je nejvyšším bodem malého podlouhlého zarostlého návrší mezi vesnicemi Lukov (do jehož katastru vrchol náleží) a Jakubov, asi 4 kilometry severně od Moravských Budějovic. Po návrší vede značená cyklistická trasa z Budějovic, ale vrcholu se mírně vyhýbá.

Hora dvou jmen

Původně se návrší nazývalo Křížová hora, neboť na něm byly umístěny tři kříže připomínající tzv. velkou Kalvárii (tedy ukřižování Krista i s lotry po pravici a po levici). Hora tehdy nebyla zalesněná a na jejích svazích se rozkládala pole.
Teprve v 18. století, kdy zde již stála kaple sv. Víta, se návrší začalo říkat hora sv. Víta, nebo jednoduše svatý Vít. A původní název upadl v zapomnění stejně jako ony tři kříže.

Kaple a její pestrý osud

Kapli a přilehlou poustevnu postavil v roce 1677 v blízkosti křížů na uměle navršeném pahorku na vrcholku hory majitel moravskobudějovického panství Rudolf Jindřich ze Schumburka.

Byl horlivým katolíkem, což mu však nebránilo velice tvrdě utiskovat moravskobudějovické poddané, ale i farní správu v jeho patronátu. Až do své smrti s nimi vedl soudní spory a kapli, zasvěcenou zpočátku sv. Antonínu Paduánskému, postavil zřejmě jako výraz pokání.

Ale ani sama stavba se neobešla bez konfliktu. Stavební kámen se totiž lámal v lomu pod horou na pozemku, na který si dělalo nárok také jaroměřické panství. Jaroměřický správce pak nechal nalámaný kámen odvézt sedláky z Jakubova (poddanými Jaroměřic) pryč a zdá se, že tehdy došlo i k rozbrojům. Teprve vleklý soudní spor donutil Jaroměřické se lomu vzdát.

To už ale kaple s okrouhlou věží s kupolí stála a byla spojena s Moravskými Budějovicemi čtrnácti zastaveními křížové cesty.

Na konci 17. století či na začátku 18. století byla kaple zneuctěna (o okolnostech se dnes zřejmě neví) a po novém vysvěcení byla přejmenována na kapli sv. Víta.
Ke kapli se pořádaly poutě a „pod hruškou i pod borovinou“ se zde při nich čepovalo litohořské pivo. I kvůli tomu vypukly rozbroje mezi oběma panstvími, neboť čepování přinášelo významný zisk.

V roce 1782 opustil poustevnu poslední poustevník a v roce 1783, v době josefínských reforem, byla kaple zrušena. A protože její zdivo hrozilo sesutím, byla roku 1788 zbořena.

Letohrádek

Na místě kaple byl v roce 1788 postaven letohrádek pro jaroměřické panstvo – Questenberky. Byla to osmiboká patrová stavba na vyzděné terase, svítící do dálky bílými zdmi a červenou střechou. Letohrádek byl panstvem využíván pro zábavu i odpočinek do poloviny 19. století, ale pak začal pustnout.

Památka, která zde dosud v podobě zříceniny stojí, tedy není původní kaple, i když za ni bývá běžně zaměňována, ale právě torzo letohrádku.