Strávit noc ve vlaku není ničím neobvyklým. Ale přenocovat na úrovni nejméně tříhvězdičkového hotelu v historickém odstaveném vagonu na vlakovém nádraží ve vesnici, do níž nikdy nevedly koleje - to je zřejmě možné jen v hostinci Gasthof Dückinghaus v zapadlé západoněmecké obci Merzen. I objednané nápoje tam rozvážejí malé vláčky.
Gasthof Dückinghaus je prvním a jediným "hotelem" svého druhu v Německu a dost možná na celém světě. Není divu, že hosté z celé Evropy, kteří tu přespávají, bývají často trochu blázni do mašinek.
Dvůr velkého hostince působí nápadně už z dálky. Areál připomíná vlakové nádraží, třebaže v Merzenu, jenž se nachází nedaleko Osnabrücku na severozápadě Německa, nikdy žádné opravdové vlakové nádraží nebylo.
Do železničního hávu začali Katrin a Marc Dückinghausovi svůj podnik oblékat před devíti lety. Na výletě ve městě Burg u Magdeburgu navštívili hospodu, v níž rozvážel nápoje kolem barového pultu vláček z modelové stavebnice. "To byla prvotní inspirace. My jsme však myšlenku postupně rozvíjeli. Nejdřív jsme napojili na koleje jídelnu, postupně jsme sbírali železničářské dekorace, až jsme nakonec sehnali vagony a zařídili je jako pokoje," vysvětlila ČTK Dückinghausová, která se o živnost stará se svými dospělými dětmi, neboť její manžel Hermann před dvěma lety zemřel.
Stihl však před domem vybudovat "nádraží", které tvoří ubytovací část pohostinství. Vyřazené vagony získal za symbolickou cenu nebo zdarma od provozovatele německých železnic Deutsche Bahn. Host si může vybrat, zda se vyspí ve vagonech z druhé poloviny minulého století, v nákladním vagonu, který překvapivě skýtá nejkomfortnější a nejprostornější apartmán, nebo ve vagonu německé Říšské dráhy z roku 1928, legendární "Donnerbüchse".
Přenocování v dvoulůžkovém pokoji přijde dvě osoby na 78 eur (zhruba 2000 korun), jednoho člověka na 47 eur, o víkendu jsou ceny o čtyři eura vyšší. Samozřejmostí je sprcha, kabelová televize i možnost bezdrátového připojení na internet.
Trochu záhadou je, jak si turisté do velkoryse opečovávaného podniku v "Zapadákově" uprostřed lesů a polí najdou cestu. "Spoléháme na ústní propagandu a ta zatím funguje," tvrdí Dückinghausová.
Evokace nádražní atmosféry je tu skutečně téměř dokonalá. Nechybí typické lavičky, informační tabule ani obligatorní nádražní hodiny, stařičká parní lokomotiva, vagon pro vlakvedoucího, jenž dnes slouží jako kuřácký koutek, starý dřevěný vagon proměněný v dětský koutek, traťová návěstidla a samotná nádražní budova s kolejemi, nástupišti, informačními tabulemi a hlavně šesti vagony, samozřejmě lůžkovými.
Koleje ve dvou úrovních propojují rovněž několik jídelních místností uvnitř hlavní budovy hotýlku. U každého stolu je malé nádražíčko pojmenované podle některé z obcí v okolí. Host stisknutím tlačítka přivolá vláček, do něhož umístí lístek ze zaškrtnutými nápoji a pošle jej do baru. Název příslušné obce je vytištěn i na objednacích lístcích, takže obsluha ví, ke kterému stolu má vláček poslat zpět.
O prvotřídní kuchyni se stará syn Marc, špičkový kuchař, jenž pracoval i v legendárním vídeňském hotelu Sacher. Jídelníček se v průběhu let proměňoval. Zpočátku u Dückinghausů nabízeli speciality z měst, která se nacházela na trati Orient Expressu. "Dnes se přikláníme k německé kuchyni a jejím různým regionálním variantám," vysvětlila paní domu. Kuchyň je ovšem stále vybavena ve stylu Orient Expressu a hosté mohou vagonovým oknem sledovat přípravu jídel.
Jídelní lístky přejaly grafiku jízdních plánů německých meziměstských expresů ICE. Místo informací o odjezdech a příjezdech vlaků se však leták hemží samými voňavými souslovími: pečený lososí steak, dokřupava opečené candátí filé, marinované krůtí steaky...
Foto: ČTK
