Miminka na indonéském ostrově Bali nemohou vykročit do života ani pravou ani levou nohou. To proto, že podle dávného a značně rozšířeného zvyku se nesmí noha novorozence dotknout země během prvních 105 dní od narození, napsal zpravodajský server The New York Times.
Tato praktika se odvíjí od víry, že novorozenci jsou stále blízko posvátné říši, odkud přišli, a tudíž si zaslouží, aby se s nimi zacházelo se zbožnou úctou. Na Bali, kde většina lidí praktikuje místní formu hinduismu, je široce rozšířená víra v reinkarnaci. Narození dítěte je vnímáno jako znovuzrození zesnulého příbuzného, kdy se předci vracejí jako sví vlastní potomci.
"Do věku tří měsíců jsou děti pokládány za svaté," říká antropolog Robert Lemelson, který učí na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. "Jejich duch stále patří do božské sféry, a proto se lidé na Bali vždy s nemluvňaty snaží zacházet jako s bohy," dodal.
Miminka jsou pokládána za návštěvníky z vyšších sfér, které je nutné respektovat - a držet dál od podlahy. Je možné, že v původu tohoto zvyku sehrála svou roli také preventivní hygiena a vysoká dětská úmrtnost.
"V situaci, kdy děti často umírají, není novorozeně pokládáno za bytost pevně zakotvenou na tomto světě - jeho duše nevězí pevně v jeho těle, dokud mu nejsou tři měsíce," uvádí Adrian Vickers, profesor jihoasijských studií na univerzitě v Sydney. "Předpokládá se, že duše dítěte je stále náchylná odejít, pokud se s ní nebude dobře zacházet."
Za to, že se dítě ani prstíkem na nohou venku nedotkne země, jsou všeobecně odpovědné matky a další ženy v příbuzenstvu, ale k držení dítěte jsou svolní i otcové, strýci, sousedé, prodavači - a příležitostně i poučení turisté. Doma je pak dítě obvykle v postýlce anebo v tradičnějších domácnostech může sloužit jako ohrádka na hraní jakýsi velký hliněný kbelík.
Po 105 dnech - nebo 210 v některých balinéských komunitách - se koná propracovaná ceremonie známá jako nyabutan nebo nyambutin. "Pro dítě to je, jako by znovu přišlo na svět," říká profesor Vickers.
Na začátku ceremonie jsou rodiče očištěni. Následuje rituál, jímž se loučí se 108 duchy, kteří do té doby dítě chránili, a děkují jim. Rozstřikuje se posvěcená voda a nabízejí potravinové úlitby, aby uchlácholily démony a přilákaly dobrotivé duchy, kteří mají dítě posílit do další fáze života. Vlásky, které mělo miminko od narození, jsou pokládány za nečisté, a proto jsou odstřiženy.
Konečně se dítě může poprvé dotknout země a oficiálně dostane jméno. Při některých ceremoniích se několik jmen napíše na listy, které se umístí mezi hořící tyčinky. První list, který shoří, nese jméno, jež je dítěti předurčeno.
Ale co se stane, když rodiče dítě neuhlídají a jeho nožka se dotkne země ještě před touto ceremonií? "Když se to stane, není to konec světa," říká Thomas Reuter, profesor antropologie na univerzitě v Melbourne. "Tak jako tak se odehraje rituál po 105 dnech, aby odstranil jakékoli negativní vlivy, kterým mohlo být dítě nevědomky vystaveno."
