Šestašedesátiletý Plzeňan Miloš Kubišta vlastní zřejmě jednu z největších světových sbírek pytlíků na nevolnost pro pasažéry v letadlech. Za 40 let jich shromáždil přes 1500. Dnes už je pro něj problém sehnat další, který nemá, říká. "V Česku jsme spolu s bývalým pracovníkem letiště v Praze asi jedinými sběrateli," dodává. Po světě jsou podobných nadšenců ale stovky a v Texasu mají dokonce svoji asociaci.
Praví sběratelé si pytlíky vyměňují po internetu nebo na burzách ve Frankfurtu a New Yorku. "Tam já nikdy nebyl, jezdí tam kolega z Prahy," uvedl Kubišta, jenž už poslední dobou ani po internetu nemění; čeká, kdo mu co přiveze. Zhruba polovinu sbírky má vystavenou v jednom pokoji rodinného domku. Sáčky připíchnuté na stěnách občas obmění, aby se nemusel dívat pořád na ty stejné. Řada sběratelů ve světě má sáčky zarámované.
ČTĚTE TAKÉ: Explodovala nám kola! Buďte ale v klidu, slyšeli pasažéři
"Mám i pytlíky starší než 40 let, například Air France a Air Italia dokonce z období kolem roku 1950," dodal. Část sbírky získal darem od staršího sběratele z Ústí nad Labem. Nejvíce si cení sáčků aerolinek, které už zanikly, jako například východoněmecký Interflug. Kubišta hodně létal po světě už za minulého režimu, protože pracoval jako dozor na budovaných elektrárnách. Ke koníčku ho přivedl kamarád, který měl jeden pytlík vystavený ve svém mládeneckém pokojíku.
Sáčky se dodnes vyrábějí většinou z voskovaného papíru. Jsou také igelitové, ale mizivé procento. Ty mají tkaničku, která se přitáhne, a pytlík se odevzdá letušce, vysvětlil.
Foto: ČTK
