Odlitky tváří
Zvláštní a děsivé umění lidských posmrtných masek

Ta dívka má tvář spící Šípkové Růženky. Zavřené oči, na rtech sladký úsměv, vlasy pečlivě rozdělené pěšinkou uprostřed. Vyzařuje z ní takový pokoj a mír, že byste si na chvilku mohli myslet, že jde o sochu. Ve skutečnosti se ale jedná o posmrtnou masku z 19. století - a jednu z nejkopírovanějších v dějinách.

Říká se jí jednoduše Neznámá ze Seiny (L'Inconnue de la Seine). Její tělo bylo vyloveno ze Seiny v Paříži v 70. nebo 80. letech 19. století - přesné datum nikdo nezná. Zřejmě spáchala sebevraždu utopením. Zřízenec v márnici byl natolik pohnutý její krásou a mládím, že nechal udělat z její tváře posmrtnou masku.

Během následujících desetiletí se její posmrtná maska dočkala četného reprodukování a v podstatě se stala uměleckým předmětem. Mezi její obdivovatele ve 20. stoleté patřil Giacometti, Man Ray, Vladimir Nabokov a Albert Camus, který o ní psal jako o "utopené Moně Lise".

Neznámá je populární i dnes, navzdory skepsi pařížské říční policie k jejímu příběhu. Policisté jsou přesvědčeni, že její tvář je příliš dokonalá a příliš poklidná na sebevraždu utopením.

Londýnský umělec, muzikant a všeuměl Nick Reynolds ví o utopených tělech všechno. Jako mladý podstoupil výcvik potápěče britského královského námořnictva, kdy mimo jiné musel lovit těla utopených z řeky Temže.

Odpor vůči této práci rychle překonal a ve středním věku si založil podnik Memorial Casts, kde vyrábí odlitky mrtvých (i živých) tváří. Je přesvědčen, že je jediným specialistou svého druhu v Británii a své řemeslo provozuje v nevelkém bytě v severním Londýně.

Jak by vám Nick Reynolds potvrdil, posmrtné masky se začaly dělat už ve starověku - nejslavnější z nich je pohřební maska faraona Tutanchamona. Bohatí Římané doma vystavovali a uchovávali posmrtné masky svých předků, které uctívali.

Také viktoriánská Anglie byla krátce posmrtnými maskami doslova posedlá. Postarala se o to mimo jiné i viktoriánská "věda" frenologie, podle níž je možné poznat povahu a osobnosti člověka podle tvaru hlavy. Od 20. do 40. let 19. století nasbíral přední britský frenolog a výrobce masek James de Ville zhruba 2 tisíce exemplářů.

Anatomické muzeum Edinburské univerzity, Muzeum kriminality Scotland Yardu i americká Princetonská univerzita mají velkou sbírku posmrtných masek. Dá se z nich poznat například to, že Beethoven se zřejmě tvářil dost rozmrzele, vévoda z Wellingtonu už na sklonku života neměl moc zubů a Benjamin Disraeli měl váčky pod očima.

Viktoriáni byli fascinovaní příběhy o děsivých vraždách, takže zůstala početná sbírka posmrtných masek popravených padouchů - například edinburského vraha a zloděje těl Williama Burkeho a australského psance Neda Kellyho.

Z některých posmrtných masek se staly vyhledávané sběratelské předměty. Odlitek Napoleonovy tváře pořízený krátce po jeho smrti v exilu na Svaté Heleně v roce 1821 se v roce 2013 prodal v Londýně za 170 tisíc liber (podle současného kurzu téměř pět milionů korun).

Posmrtná maska nechvalně proslulého viktoriánského vraha Benjamina Courvoisiera, který byl oběšen v roce 1840 za přítomnosti 40 tisíc lidí včetně Charlese Dickense, se před časem našla na odlehlé farmě v severní Anglii. Na aukci začátkem letošního roku vynesla 20 tisíc liber.