Výstava
Věnuje se tvorbě cínových vojáčků, začalo to výrobou šachů
09.02.2018 09:00
Původní profesí programátor Jiří Grégr z Velké Bíteše na Žďársku je už přes čtvrt století také cínařem. Jeho vojáčky vlastní sběratelé v Austrálii i na Tchaj-wanu. Asi 200 jich mohou zájemci od 9. února vidět také v jihlavském Muzeu Vysočiny. Výstava je průřezem jeho tvorby, se kterou začal společně s manželkou Marcelou v roce 1992. Výstava bude přístupná do 8. dubna.
První cínařské pokusy podle Grégra vedly spíš k tomu, aby se naučili s materiálem, který do té doby neznali, pracovat. Teprve když na inzerát nakoupili první staré formy vyrobené v Německu, začali uvažovat o podnikání. Nešlo o složitou výrobu, vystačili si s propanbutanovým vařičem, plechem s formami a zednickou naběračkou, ve které cín tavili, řekl Grégr.
Podobně jednoduše pracuje dodnes. Pořídil si sice malou pec s termostatem, zatím ji ale nepoužil. Za propracovaností jeho figurek kromě postupně nabyté praxe stojí podle něj také spolupráce s několika sochaři, kteří vtisknou postavičkám anatomicky věrnou podobu. Tu pak jemná precizní malba umocňuje. Někdy stačí štětce, jindy se musí barva nanášet jen jehlou. "Chtěli jsme se vydat vlastní cestou a nespoléhat jen na nakoupené formy. Brzy jsme navázali kontakt s místním sochařem Lubomírem Lacinou," řekl Grégr. Spolupracuje také s Petrem Filipem a dalšími sochaři.
Poprvé se jejich společná práce dostala na výstavní plochy v expozici technického muzea v Brně, která se věnovala odlitkům v běžném životě - částmi motorů počínaje a nádobím nebo cínovými vojáčky konče.
Jednou z největších zakázek byla objednávka od německého soukromého sběratele, který chtěl pro své dioráma asi 600 postaviček. "Na hodiny se to ani spočítat nedá. Brali jsme to spíš jako určitý styl života, koníček, který se stal částečně i zaměstnáním. Alespoň pro manželku, která se výrobě věnovala naplno. Dodneška mám jednoho zaměstnance, takže jsem tak trochu kapitalista přes cín," řekl s nadsázkou Grégr.
Sběratelům nabízí i polotovary, tedy hotové postavičky, které je možné si domalovat dle vlastní fantazie. Podle zkušeností cínaře si je lidé většinou kupují do té doby, než jim třeba jako dárek někdo věnuje už namalovanou figurku. Konfrontace s malbou provedenou cvičenou rukou je asi náročné ustát, podotkl. Samotné odlití figurky je na téhle práci vlastně to nejjednodušší, řekl Grégr, který po smrti své ženy dlouho hledal šikovné ruce, které by mu s výrobou a malbou postaviček pomáhaly.
Dřív nebyl ani příznivcem vojenské historie ani modelářem. Jeho cesta k cínu vedla přes černobílá šachovnicová pole. Původně jen chtěl pro manželku, úspěšnou šachistku, vyrobit šachy tak pěkné, jaké viděli na dovolené v Itálii. První šachy na prodej nabízel v brněnském starožitnictví.
Od šachových figurek se dostal k postavičkám vojáků, případně k volné tvorbě. Největší zájem je podle Grégra o vojáčky z napoleonských, případně pruských válek. Vyrobit ale dokáže prakticky cokoli, třeba i bustu v životní velikosti. Záměrně se vyhýbá jen tematice druhé světové války. "Pořád je to ještě pro řadu lidí živé a bolestné téma," řekl Grégr.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.