Když Johai Fukuda odjel na počátku tohoto tisíciletí do Británie, aby se naučil ševcovskému řemeslu, nepochyboval o tom, že se jeho rodné Japonsko stane jednoho dne epicentrem tohoto luxusního umění s evropskou tradicí.
"V posledních letech v Japonsku prudce vzrostl počet ševců vyrábějících obuv na míru. V Tokiu jich je dnes nejméně 40 a v celé zemi téměř stovka," říká sedmatřicetiletý švec.
Nad jeho krámem nalézajícím se nedaleko luxusních čtvrtí Aojama a Omtesando v Tokiu vede úzké schodiště do jeho dílny, kde je cítit vůni kůže a lepidla.
Dnes tu pracuje pět učňů na bývalých anglických komodách přeměněných v pracovní stoly. Jeden kontroluje kvalitu nové dodávky kůže, zatímco jiný šije podrážku. Není tu ani stopy po nějakých strojích. Od pečlivého změření nohy zákazníka po samotné šití se všechno dělá ručně.
"Jeden pár bot vyžaduje 120 až 140 hodin práce. Vyrobíme ročně asi 80 párů," vysvětluje Fukuda, který rozhodně nemá v úmyslu nějak práci uspíšit. "Chci dělat kvalitní boty," zdůrazňuje.
Jeho zákazníci, většinou z ciziny, jsou ochotni déle čekat a zaplatit i vysokou cenu: jeden pár obuvi šitý na míru stojí nejméně 480 tisíc jenů, tedy asi 96 tisíc korun.
Japonci se začali zajímat o toto luxusní řemeslo na počátku tisíciletí, kdy se masově rozšířil internet a místní se začali zajímat o italskou pánskou luxusní módu.
"Obuv na míru velmi dobře vyhovuje japonskému duchu s jeho smyslem pro detaily," soudí Mari Jamagučiová, která tomuto řemeslu učí na soukromé škole užitých umění Hiko Mizuno ve čtvrti Šibuja, jež je centrem módy.
"Noha je cosi velmi specifického. Každá noha je jedinečná, jako každý kousek kůže. V ručně šitých botách na míru jde o to přiblížit se dokonalosti spojením těchto dvou nedokonalých, ale úžasných materiálů," prohlašuje.
V zahraničí se naučí řemeslu, doma ho zdokonalí
"Možná, že v Japonsku myslíme na boty více než v jiných kulturách, protože se několikrát denně zouváme, když vstupujeme do domu," soudí třiačtyřicetiletá učitelka, která se jako Fukuda vzdělávala v Británii.
Japonci si brzy vybudovali dobrou pověst. "Dnes je mnoho z nich v evropských zemích, kde mají boty šité na míru tradici, jako je Británie, Itálie či Francie, zaměstnáno v dílnách nebo se tomuto řemeslu učí," říká Jesper Ingevaldsson, autor blogu specializujícího se na tuto oblast Shegazing.se.
"U bot udělali zrovna to, co u jiných věcí, jako je například denim. Naučí se to v zahraničí, vracejí se domů, zdokonalují se a řemeslo vylepšují," uvádí Ingevaldsson.
"My v Japonsku nevynalézáme, ale pohled do zahraničí nám dovoluje produkty vylepšovat," soudí Fukuda. Dnes se evropské a japonské umění šít boty na míru vzájemně inspirují.
Díky stipendiu nadace francouzské manufaktury ručně šité obuvi J.M. Weston strávila sedmadvacetiletá Clémence Rochardová dva měsíce na stáži v Japonsku, z toho polovinu ve Fukudově dílně.
V této zatemnělé místnosti, kde jakoby se čas zastavil, realizovala mladá umělkyně svůj osobní projekt: vytvořila kožené ručně šité boty vyzdobené zářivým květnatým vzorem kimona, které objevila při nákupech v Kjótu.
"V Japonsku to nikoho nenapadlo," prohlašuje nadšeně Fukuda.
