Anna Wintourová, šéfredaktorka americké verze časopisu Vogue, je prý na své zaměstnance přísná. A to nejen po pracovní stránce. Říká se, že kontroluje i jejich vzhled. Proto je záhadou, že pro Vogue píše i Lynn Yaegerová. A na internetových stránkách časopisu se věnuje dokonce módě. Sama je přitom pověstná neforemným účesem "podle kastrolu", výraznou rtěnkou a extravagantním oblečením, ve kterém se nijak nesnaží zamaskovat své proporce.
O "Ledové královně" nebo "Nukleární Wintourové", jak se jedenašedesátileté šéfredaktorce přezdívá, přitom kolují legendy. Zakládá si prý na tom, jak vypadají redaktoři jejího časopisu. Její bývalí zaměstnanci si například stěžovali, že je nutila drasticky hubnout nebo nosit vysoké podpatky i v kanceláři. Kreativní ředitelé známých značek v noci často nepřemýšlejí o tom, jestli se bude jejich kolekce líbit klientům, ale jestli zaujme ďábelskou Annu. Jedině to je totiž cesta, která dovede jejich modely na stránky časopisu.
Podle předlohy Lauren Weisbergerové, která pro Wintourovou dříve pracovala, vznikl film Ďábel nosí Pradu, v němž je Wintourová vylíčena jako panovačná šéfová, která má nad svými zaměstnanci absolutní moc. V módním průmyslu kolují legendy o tom, že je s Wintourovou nepřípustné vstoupit do jednoho výtahu nebo ji jen tak pozdravit na chodbě.
Když se ve Vogue objevila poprvé, zeptala se jí tehdejší šéfredaktorka Grace Mirabellová, jaké místo by si představovala. Wintourová bez rozpaků odpověděla, že to její. Tehdy ji Mirabellová ukázala dveře, dva roky nato se ale Wintourová do časopisu stejně dostala a z pozice kreativní ředitelky se probojovala až do šéfredaktorského křesla. Časopis Vogue se pod jejím vedením zcela proměnil. Z lifestylového časopisu se stal módní biblí. Pod vedením Wintourové se na titulních stránkách začaly například objevovat tváře známé z filmového průmyslu.
