Starobylá technika
Kolumbijští zlatníci pokračují v tradici filigránu

Daniel Alfonso Garrido svýma silnýma rukama opatrně zpracovává vlákno vzácného kovu a vytváří z něho jemné filigránové šperky. Pokračuje tak v tomto arabském umění, starobylé technice, která se do srdce Kolumbie dostala se španělskými dobyvateli. Zlatá a stříbrná zvířata i květiny díky tomu ozařují zlatnictví v městečku Mompox na severu země, které se rozkládá na řece Magdalena a jehož koloniální krása inspirovala spisovatele Gabriela Garcíu Márqueze.

Zlatník modeluje kleštičkami šperky, při jejichž výrobě se většinou inspiruje přírodou. Tak jako to před ním dělali jeho otec a děd. Toto umění se předává z generace na generaci od roku 1897, stejně jako v dalších rodinách městečka, které má 43 800 obyvatel a které je centrem filigránu.

"Je to arabská tradice. Arabové inspirovali Španěly a ti, když připlouvali do Ameriky, vyváželi sem i své umění, zejména do Mompoxu," řekl agentuře AFP třiapadesátiletý Garrido, míšenec s šednoucími vlasy.

Dnes na 170 zlatníků zpracovává stříbro nebo zlato tak, jak to činili Andalusané, kteří přepluli Atlantik, uvádí Institut kultury a turistiky (Icultur)v departementu Bolívar. Nejlepší pověst má rod Garridů.

"Máme umění filigránu v krvi," chlubí se Garrido, který vytváří velmi jemné kovové krajkoví.

Filigrán nalezneme všude ve výlohách 23 zlatnictví v Mompoxu. Ten byl založen v roce 1540 a v roce 1995 bylo toto městečko díky svým tradicím a koloniálnímu stylu zaneseno na seznam světového dědictví UNESCO.

Mompox je klenotem kolumbijské architektury. Ve městě, kde běh staletí zanechal stopy na domech s oranžovými průčelími, se záře zlata a stříbra mísí s živými barvami portálů.

"Miluji filigrán. Když jdete do dílny, uvědomíte si, co to dalo práce a jakou to má hodnotu," říká Viviana Deviaová, dvaačtyřicetiletá obyvatelka Bogoty, která si nakoupila tucet šperků.

Zlatnictví Tito, které si zachovalo klasický styl s patiem s dřevěnými trámy s železným kováním, připomíná doby, kdy sem směřovalo zlato. V přístavu Mompox se tehdy propočítávala část zasílaná španělské koruně.

Ačkoli jsou filigránové šperky z Mompoxu světově proslulé, město nemá vlastní naleziště zlata. V koloniálním období se v místě razily mince, takže se obyvatelé naučili zpracovávat drahé kovy.

"Naší přidanou hodnotou je tradice, čas a trpělivost. Když zlatník není trpělivý, nefunguje to," vysvětluje Garrido.

Prodej filigránových šperků, které na místě stojí osm až několik set dolarů za kus, přináší 23 zlatnictvím v Mompoxu v přepočtu asi 867 tisíc dolarů (téměř 19 milionů korun) ročně, podotýká ředitelka institutu Icultur Lucy Espinosová Díazová.

Vytvoření jednoho filigránového šperku může trvat půl dne, ale také dva týdny, podle toho, jak je velký a jak je náročný, upřesňuje Jaime Florez. Od rána pracuje na stříbrném náramku a doufá, že ho do večera dokončí.

V Mompoxu se údery kladivem mísí se zvukem páječek zlatníků za tichého hučení řeky Magdalena.

Městečko zůstává stranou od turistického ruchu, neboť je obtížně přístupné: buďto čtyři hodiny plavby po řece, nebo po silnici postavené teprve před dvěma lety. Hodlá si však zachovat svou zlatnickou proslulost.